Martin Řezníček | Články / Reporty | 22.07.2017
Největší kompliment pro kapelu je, když jde člověk kolem, zastaví, zaposlouchá se a zůstane po zbytek koncertu. To se letos stalo Rest in Haste. Pěvecký projev blížíce se Queens of The Stone Age, rocková dravost The Hives nebo Royal Republic a hutné spodky zamíchané v posthardcorové škatuli. Na Full Moon stagi skvělý začátek dne.
To, co dostalo v jazzovém klubu Bowieho, dostalo i velkou část publika pod parovodním potrubím v Ostravě. Řeč je o kapela Donnyho McCaslina. Bílá hvězda sice svítila invertními barvami, přesto celé publikum cítilo naléhavost Bowieho posledního desky, s níž je spojený. Kam až zabloudí melodie saxofonu, než se vrátí k originálnímu tématu písně? Je nekonečno cest, kterými je možno se vydat… Naštěstí se všchno obejde bez patosu a Lazarus je skutečnou poctou, ne jen pitomou vzpomínkou.
Na Colours je o rap a hip-hop poněkud nouze, čestnou výjimku tvoří Mutanti hledají východisko. Alternativní rap a trochu dance je v živém podání nakažlivé a nekompromisní, šikana, nenávist, násilí, mrdání, to je jen část hlavního záběru kapely. Více dovolí jen necenzurované texty a živelný projev.
fotogalerie z koncertu tady, tu i tamtudy
Další reminder Bowieho přichází prostřednictvím Benjamina Clementina. Jeho písně se odmotávají z tajuplné sítě těžko rozluštitelných pavučin, když ale začne komunikovat s publikem, zjišťujeme, že je jedním z nás. Zpíváme společně dvacetkrát (opravdu): „I’m sending my condolence / I’m sending my condolence to fear / I’m sending my condolence / I’m sending my condolence to insecurities,” a podvolujeme se diktátu a rozcvičce zpěváka, který se zprvu zdál tak introvertní. Nejde vždycky dát na první dojem...
Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Anna Baštýřová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.
