Veronika Miksová | Články / Reporty | 17.07.2016
Není nad to, když vás ve stanu po ránu probudí smska o smrti Alana Vegy ze Suicide s komentářem aspoň mu nebylo 69, ale 78. Pouštím Three Decades od Horrors, natahuju černou aspoň na nohy a roztahuju záclony vědomí. Nebe nad Ostravou se tváří nadějně, ale po včerejším propršeném dni nevěřím ničemu, natož svým očím.
Částečně je to počasím a mou zmlsaností, ale nemůžu se zbavit dojmu, že velké stejdže jsou rok od roku zahlcenější kapelami za zenitem nebo výplní, kterou nezachrání pěkně napsaný PR text. Ale většina to zjevně neřeší a juchá na “šokující” zpěvačku Caro Emerald vezoucí se na módě elektro swingu a coververzí hudby z hollywoodských filmů, Monkey Business (panebože, ať už nehrajou) nebo na rockové lamače srdcí Kodaline. Když jdu davem z Thievery Corporation, jejichž desku The Richest Man in Babylon považuji za skvost downtempa, míjím davy, které by evidentně tančily i na Elán.
Na Full Moon Stagi si těžko zařaditelný (tudíž i zajímavý) slovenský Ospalý pohyb prožije chvilku hrůzy, když vypadne zvuk. Chlapy to nerozhodí a za chvilku si jedou svou neotřelou kombinaci alternativního rocku a elektronických ploch. Objevuju pro sebe Nauzea Orchestra. Naprostý uhranutí. Nadžánrový industriál s prvky elektra, country i postpunku z Ústí nad Labem, muži kolem půl, v půl a dál. Syrovost, neskutečný texty v češtině i němčině - přirozeně - pohnuté Sudety ze sebe zase vydávají to nej. “Jsem ideální muž, najdu si tě v kurzu pro přeživší” by se mělo tesat.
Chvilku reju hlavou do koberce ve vinné sluji a srkám Dornfelder, abych přežila lijány deště. Své špinavé kouzlo čvachtání bahna ve vítkovickém železárenském komplexu má. Zocelí vás. Stmívá se, po zrezivělém plechu se posouvají projekce kutajících havířů a naložených vozíků, do rytmu hlasité americany se svůdně vrtí esence temné ženskosti Carla Lippis s hudebníky z italských Sacri Cuori. V davu je hmatatelně cítit erotický náboj. Krása sledovat, jak chlapi berou na klasickou ženskost - cigaretová sukně, podpatky, upnutá halenka, černé mikádo - zvrhlejší verze Mii Wallace z Pulp Fiction. S šarmem kabaretiérky se nestydatě nabízí davu. Když proklatě silným hlasem zpívá směs blues, Cold Cold Heart Hanka Williamse a bourá stage profláklou Bang Bang ( My Baby Shot Me Down), je vidět, že si to proklatě užívá. Vykřičník za sobotou vytepou do železa Please the Trees. Skoro mě irituje, že se stávám oficiální fanynkou, ale těžko si pomoct. Je to jako by každej koncertní set znova stavěli, jako bych byla pokaždý na koncertě nějaký jiný kapely. Úplnej šamanismus.
Colours of Ostrava 2016 14. - 17. 7. 2016 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
foto © vrbaak
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.