Články / Reporty

Colours of Full Moon crew (final cut)

Colours of Full Moon crew (final cut)

redakce | Články / Reporty | 28.07.2014

Po denních reportech, pohledu zvenku i množství fotogalerií ukončíme celou kolorsovskou anabázi rozhovorem/anketou na témata nejvděčnější, tzn. nejlepší a nejhorší kapely, zklamání roku i toalety století, kdo čemu dával přednost, kde se ztratil a kdy našel sám sebe pod vítkovickým sluncem, které pálilo až dočerna. Sbírka pohledů lidí zevnitř, tedy Full Moon crew: za šéfy Apačka a Michal Pařízek, za redaktory mexhouse, Anička Mašátová, Popluh a Vesna Mikulová, za fotografy Andrea Petrovič, Vrbaak a Barka Fabiánová, za šéfa backstage bro. Za rok tam budeme znovu, ve stejných převlecích, možná i na stejném místě.

Nejlepší koncerty festivalu:
axe: Vložte kočku - těžko se věří, že vystupovali jen jako záskok; Kyklos Galaktikos; Slim Cessna's Auto Club; Darkside. A půlnoční Kittchen jako tečka za středeční showcase akcí Crossroads - zatím nejlepší kuchařův koncert.

mxh: Slim Cessna's Autoclub - zvuk byl sice na hovno, protože zvukař hulil špeka (což je doufám kec), ale vymítací dialog Slima Cessny a Munlyho je něco z kategorie neskutečných, přízračných představení. Spirituály z pekla na zemi, nejlepší. Darkside - zvukově nejbohatší diskotéka s úžasnou gradací, světly a vůbec, splněný sen posledních měsíců, orgasmus. Trentemøller a Mø, největší překvapení, tedy překvapení z toho, že živě je to ještě daleko lepší než studiově. Špína, setmělá diskotéka. A taky Goat. Poslední den už jsem moc nevěřil, že by mě mohlo něco rozebrat, tady jsem byl na atomy, s každým dalším válem nadšenější, vysmátější, vyjetější. To snad ani není možné, co se tam odehrávalo. A jo, studiovka je sotva poloviční, jakkoliv ji mám rád. (Ehm jedna: a samozřejmě všechny koncerty na Full Moon stagi, sorry. Zvukař z Drive stage by se mohl přijít mrknout, jak se to dělá.) (Ehm dva: Jana Kirschner. Vím přesně, proč jsem ji chtěl vidět a slyšet v Gongu. Kdo říká ne, nikdy neviděl ženskou krásu v opravdových obrysech.)

AM: Seasick Steve - ten chlap hraje jako pánbůh, skvěle komunikuje s publikem a je příjemnej samorost. Charles Bradley, už jen díky výborné show a šlapající kapele, Mø, žádná vystajlovaná pipina, ale zpocená frajerka s výbornou projekcí a drajvem, Iarla Ó Lionáird & Leo Abrahams v Gongu, krásnej hlas, vtipnej, navíc při rozhovoru nejmilejší člověk ze všech muzikantů, John Grant - depresivnější Rufus Wainwright, to já ráda. Robert Plant - kapela, zvuk a vůbec. Slim Cessna's Auto Club a Denver Broncos UK - obojí super, ale s ALE - Slim Cessna's by se mi líbili mnohem víc za noci na otevřené scéně, Denver taktéž v noci...

VM: Charles Bradley, Trentemøller, Robert Plant, Shaka Ponk - pár dalších v závěsu, pár dalších určitě zbytečně uniklo (Vložte kočičku, Olafur Arnalds nebo ti vaši Slim Cessna's...)

P: Ólafur Arnalds - i přes špatnou zvukovou izolaci Gongu, neschopnost některých lidí udržet kelímek v ruce, vypnout si zvonění na mobilu atd.; Slim Cessna's Auto Club - žádné překvapení, ale díky kratšímu času na koncert mnohem intenzivnější zážitek; Chet Faker - nechtěl jsem na něj jít, hudba se mi z desky moc nelíbila, po Colours bez něj neusnu, ani se neprobudím; Graveyard Train - jejich Ballad for Beelzebub jsem si zamiloval na první dobrou a dlouho nedokázal poslouchat nic jiného, pak jsem zjistil, že je od nich super úplně všechno, finální K.O. mi ale dali svým koncertem.

AP: Slim Cessna's Auto Club, Kyklos Galaktikos, John Grant, Denver Broncos UK, Vložte kočku.

BF: David Wax Museum (protože má krásné oči), Debademba (překvapení festivalu, snad je Rachot dovalí i na Respect), Va Zou Via (protože dokázali hrát, i když vypadl proud), The Great Malarkey (i když jsem si původně myslela, že Alex je chlap), Denver Broncos UK (za hornické přilby a umouněné tváře) a taky Graveyard Train. Jo a Seasick Steve, i když jsem dala jen jeden song.

V: Seasick Steve - nosí lacláče, nasává z flašky a dokáže obměkčit každou, Trentemøller - příjemná show, atmoška, Isaya - Francouzky, hezký a šikovný slečny, Slim Cessna's Auto Club - to je asi jasný.

bro: Goat, Denver Broncos UK, Bee and Flower a zbytek těch šmudlů na FM stejži. Jinam jsem v podstatě ani nechodil, tady to všecko dávalo skutečný smysl (možná až moc).

michal: Čtyři, to je jen o asi jeden méně, než jsem mimo FM stage ve skutečnosti viděl… ale dobře: Goat - nejlepší tancovačka, v mým světě měli hrát místo Johna Newmana, ale rozumím; John Grant - trochu mě zklamala dramaturgie setu, ale jinak parádní a taky to bylo poprvé; Tomáš Palucha - půlnoční magie u vysoké pece; Robert Plant - dává obrovskou svobodu kapele a ta mu jí dvojnásobně vrací, navíc to bylo parádně vtipné a docela posluchačsky náročné. A jako bonus The National - první jejich koncert, který se mi opravdu líbil, Berninger úplně na motyku, ale bylo to skvělé.

Nejlepší stage:
axe: Drive za line-up a Full Moon protože měla trávník, komíny, slunce celý den a “soukromí”.

mxh: Každá má svoje. FM má naše koně, Drive skvělý lajnap, Gong jedinečný prostor, hlavní je impozantní, dvojka zase měla hodně kapel pro mě. A Agrofert svoje limity. Jsem chodec, takže vzdálenosti mi nevadí, taky mám rád, když slunce praží jako v zasraném pekle.

AM: Drive super program, jen moc nebavil ten stan a oblak prachu. Naše FM jednoznačně nejhezčí panorama, ale všechny ty koncerty by se hodily za noci… tedy ty, co jsem viděla. Gong skvělý program, ale nějak jsem ho letos nestíhala, z open air scén nejlepší Agrofert. Nejhorší za mě hlavní scéna, tento rok téměř zbytečná.

VM: Nedokážu jednoznačně říct - nejhorší byla určitě ta ve Světě techniky - tolik nevyužitých možností + zbytečná ČT...

P: Na Drive jsem se bohužel dostal jenom dvakrát, dvakrát z toho byl koncertní zážitek festivalu. Hlavní scéna taky super, i když to sluníčko bylo některé dny extrémní a odhánělo lidi spíš do okolního stínu.

AP: Nosím ju v hlave a pojazdnom jukeboxe. V skutočnosti neexistuje stage, kde hrajú Swans každý večer a Michal Dlouhý číta z knihy, kde sa snúbi šero so šerom.

BF: Drive, skoro nikdy nezklamala, i když tam bylo horko. FM byla nejhezčí, až na ty schody.

V: Drive, tam se fotilo nejlíp, a i když tam bylo dusno, bylo to lepší jak ta výheň na hlavní. FM stage byla nejlíp zašitá, ale celej den tam svítilo slunko, takže dojem nic moc. Program ale nejvyrovnanější.

bro: Každá má svoje, s tím se dá souhlasit, ale ta fulmůňacká toho měla tak nějak víc. Mám velkou radost.

michal: Neptejte se mě na to, ještě teď se klepu… nejlepší na Colours je to, že každá stage je jiná. Svoje kouzlo má Fresh stage, Drive stage a vlastně všechny.

Největší zklamání:
axe: The National, don’t believe the hype. Obecně k dramaturgii: limity odvahy. Slim Cessna's Auto Club měli vystupovat místo Monkey Business, Graveyard Train místo Anny K. a podobně. Předpokládám, že za gáži Chinaski tam mohlo hrát 3+ jiných, zajímavějších kapel. Nevyužitý “výchovný” potenciál.

mxh: Chet Faker, ale to bylo dané hlavně špatně zvolenou stagí a množstvím lidí, nemohl jsem se pořádně soustředit. Z kapel mě nezklamala žádná, od mnohých jsem nic moc nečekal, Planta nevyjímaje.

AM: Chet Faker kvůli narvání, Hlavní stage - Horkýže, Angelique, která jí zdaleka neobsáhla, John Butler, pěknej koncert, ale na menší stage by byl lepší, Les Tambours du Bronx - nepochopila jsem, proč zahajovali, a navíc znovu Zaz - mohli pozvat kapelu, která tu nebyla či dlouho nehrála. Zvuk na The National, věci jako Chinaski… fádní, zbytečný. Škoda, že se hrálo jen v Karolině a Trojhalí. I Ostravaci to vidi jako mínus, centrum bylo prázdné.

VM: Zklamali dramaturgové co do výběru scén pro jednotlivé kapely. Zklamal Chet Faker (tak či tak z toho měl vymlátit víc), The National jakbysmet.

P: Zaz - po těch nadšených ovacích dva roky zpátky jsem prostě čekal něco víc + mě fakt baví, jak je našinec hotový, když se někdo snaží mluvit lámanou češtinou předpřipravené a vytištěné věty. Jinak taky zklamalo nasazení některých kapel během dne, ale chápu, že harmonogram není nafukovací a jinak to nešlo.

AP: Obrázky, ktoré nevznikli a mali vzniknúť. Obrázky, ktoré vznikli a nemali vzniknúť. Vizuál Colours zabil hudbu a rozdupal na prach. Opäť neuveriteľne trapný moderátor - prejavom i výzorom. Žiadne miesto, kde by bolo ticho.

BF: Rupa and the April Fish. Když jsem doběhla z Arcelor Mittal na Drive, bylo nám řečeno, že se už fotit nesmí. Kapela si to rozmyslela asi pět minut před koncertem, povolila jen první tři songy.

V: Les Tambours du Bronx. Těšil jsem se na pořádnou šou (z hlediska focení), na kterou nedošlo, protože hráli na hlavní stagi, na přímým pařáku. Navíc to bylo tak strašně zdlouhavý… jen bro měl radost (spousta naháčů), MGMT - uspávačka, nějak se mi do celýho dne nehodí a pořád jsem musel myslet na one direction…, to stejný Bastille.

bro: Valná část dramaturgie, viz níže. Z kapel, které jsem viděl a vidět chtěl, mě nasrali akorát Slim Cessna’s Auto Club, ale za to ti kuci nemůžou. Kill the sound guy, kill everyone in the house.

michal: Colours je velký mainstreamový festival, tečka. Spousta jmen z programu rozhodně nebyla pro mě, ale když člověk viděl kolik lidí v tom neuvěřitelném horku sleduje blbost typu Horkýže slíže, nemůže se divit. Tohle je navíc snadné kritizovat a určitě nejde o zklamání, protože ve skutečnosti je většina těchhle věcí ještě mnohem horší, než si člověk myslí. Osobní zklamání? Možná slabší účast na nočních koncertech na FM stage, ale to je spíš poučení do příštích let. Jinak Graveyard Train, o kterých se básnilo a vylezla z nich nepříjemně a nečekaně tuctová a buranská záležitost. Ani se mi tomu nechce věřit, tak se na ně půjdu podívat ještě do Café V lese.

Největší kravina:
axe: Stánek radia Orion v Gongu, nejhorší. A strašně se mi nelíbily oficiální vizuály.

mxh: Stan Tanec pro život u Vinárny. Jako tanec dobře, ale poslouchat Macarenu a podobné hity na nejfrekventovanější křižovatce, tam mi vždycky spadl řetěz. Taky zdravím borce, který má na svědomí tojku na place před Agrofertem, uprostřed publika. Ne, tam opravdu nebyla nutná, leda by potřebovalo chcát to kovové schodiště vedle něj.

AM: Arcelor Mittal tanec pro život, serou mě každej rok na každých Colours, Camel stan naproti a Česká spořitelna svou hlučností taktéž výživné. I když bankomat ČS dobrej nápad, jen houšť. Chinaski, Horkýže a jiný kapely, co jsou na každym festu. Absence profilu českých kapel v tištěném programu Colours. Možná, že byly v anglické verzi, tipuji, že ne. Je to škoda, ne každý zná všechno. A moderátor hlavní stage, každoročně prasící jména zahraničních kapel.

VM: Souhlasím s Axe co do vizuálu (totální ostuda), s AM pokud jde o moderátory a Bastille - Zlata Holušová sáhla vedle...

P: Stěžovat si na přítomnost některých kapel s tím, že na takový festival nepatří. Jasně, jsou na každém festivalu, ale ne každý jezdí na všechny festivaly a zvlášť u Colours občas člověk nepohrdne možností si zabékat něco známého. Zvlášť pokud se pohybuje v podnapilé partě lidí. Na Chinaski jsem tedy nešel, ale vůbec mi nevadilo mít tu možnost stejně jako mít tu možnost na ně nejít.

AP: Marketingový balast partnerov festivalu, ktorému chýba nadhľad, vkus a nápad.

BF: Diskohluk všude. A taky Horkýže fakt ne… A vyhánění z festivalu po skončení programu.

V: Tanec pro život. Nápad možná fajn, ale mohli to šoupnout někam dál. Ne že bych tam šel...

bro: Že se dramaturgie Colours neposouvá, ale kyne. Nechci tam vídat (tj. v lajnapu, samozřejmě jsem/bych na ty kapely nikogda nešel) Lake Malawi ani Horkýže, chci vidět čím dál odvážnější program a ne furt úlitby českému človíčkovi. Současný stav mi připadá jako dynamický nonsens. A ne, argument „když se ti to nelíbí, nemusíš na to chodit, nikdo ti to nenutí“ nestačí. „Proč ne?“ je blbost, chci slyšet dobrý důvod, proč ano, proč tam ty kapelky (sic) jsou.

michal: Tohle jde zcela mimo mě, hodnotit marketingové „revoluce“ hlavních sponzorů se mi nechce, je z toho hlavně smutno. Moderátoři obecně - funkce, která půlku lidí otravuje a druhou půlku nezajímá. Hodně lidí se mě ptalo, proč nemá Full Moon stage moderátora, tak už to víte.

Největší úlet:
axe: Ave Kyklos Galaktikos, kteří se nebojí říct sieg heil.

mxh: Čtyřproudová silnice coby hlavní tepna areálu? Ty vole.

AM: Denver Broncos jako horníci, spousta vegetariánskýho jídla - konečně. Zavírací doba areálu a VIP zóny těsně po skončení koncertu. WTF? Nechci do nonstopu ve Vítkovicich nebo na Stodolní. Že se všude čepuje jen malá nabídka nápojů. Sehnat Coca Colu byl pomalu zázrak, všude Kofola. Ta mi na kocovinu nezabírá… ehm.

VM: V dobrém Shaka Ponk.

P: Že to lidi Plantovi žerou i bez Page po boku. C´mon!

AP: Kyklos Galaktikos - I love you.

BF: Když jsem před lety slyšela Assurd na Respectu, vypadl proud. Dámy to ale nevzdaly a zpívaly bez mikrofonu, v tu chvíli Drive scéna ztichla. To samé se přihodilo i v Ostravě při vystoupení Va Zou Via. Že by součást image?

V: Horkýže před John Butler Trio...

bro: Munly, který po našem koncertě přišel na podium v přilbě a umouněný. Vyměnili jsme si úsměv, naklonil se, vztyčil ukazovák k jedné z budov a: „You know, been up there, sort of reminded me of my youth, you should go too.“ Jo a sekuriťák, co se mnou směňoval přes noc nalezené kelímky za pár cigaret. We have the byznys to fight the byznys.

michal: Munly: “Můžu jít tam nahoru?” - “Šturma:” Ne, to je vážně nebezpečný, proto jsou tam ty zábrany.” - , Munly: “Good,” a neomylně tam zamířil. Právě tam na ochozu backstage FM scény našel tolikrát zmiňované helmy plné mouru, ve kterých později vystupovali. Lidi v Ostravě tuhle tradici berou vážně, říkal mu Šturma, jsou na to moc hrdí. On se na něj nechápavě podíval a řekl: “Nevím, o čem mluvíš, já to beru taky zatraceně vážně, můj děda byl horník celý život, tedy než ho to zasypalo…”

Nejlepší hajzlík:
axe: Pánské v Gongu. Rentonův sen, žádné fronty.

mxh: VIP zóna pro hosty a novináře, pojízdný s umývadlem a vodou. Poslední den odpoledne byla mísa až po okraj. Některé věci chcete vidět jen jednou v životě.

AM: VIP zóna… pro holky… jednoznačně.

VM: Ten doma.

P: Kterýkoliv, kde tekla voda. Při spláchnutí jsem slyšel Vltavu od Smetany.

AP: Takého na festivale niet.

BF: VIP zóna.

V: Na hotelu.

bro: Nevím, dál. (Nejlíp se mi asi chcalo na rumiště u backstage FM. Ale to bych tu uvádět neměl.)

michal: Prázdný.

Gurmánský zážitek:
axe: V jednom stánku koupit zeleninový salát s mozzarellou, v druhém posypat česnekovýma mandlema a ve třetím polít omáčkou z cizrny. Moje, nejvíc. Ocenila bych raw food v rámci jinak slušného výběru vegetariánské kuchyně, ne každý si ulítává na smažených a ratatouille modelech. Cider jako solidní varianta pro (trpělivé) nepivaře. Mno. A v kavárně iDnes prodávali jumbo latté v půllitrovém měkkém plastovém kelímku - au.

mxh: Závitky u kucí vietnamských. Snědl jsem jich za ty čtyři dny asi 281. Možná dva.

AM: Vegeburger a další skvělé jídlo v okolí. Jídlo VIP nic extra, to samý jako minulej rok, řekla bych.

VM: Oceňuju první pokusy o grilovanou zeleninu a ovocné saláty + ugo zmrzlina z čisté dřeně jahod a bobulí.

P: Pořádně obloženej hot dog v největší krizi v neděli večer těsně před odjezdem.

AP: Nemám.

BF: Černorybízová zmrzlina.

V: Friendchips a nudle od vietnamu.

bro: Wrap s lilkem a goatím sýrem ze stánku z plácku pod scénou Full Moonu. Stáhl jsem jich denně dva. Možná 281.

michal: Grilované halloumi.

Info

Colours of Ostrava 2014
17. – 20. 7. 2014, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace