Colours of Showcase: Komu chybí kule, kdo jich má víc

Crossroads jsou skvělým preludiem ke Colours of Ostrava a zároveň příjemným veletrhem kontaktů. Představují skutečně kvalitní vývozní artikly a propojují experty, bookmakery i nadšence. Jedná se o mikro verzi slavného hudebního EXPO Womexu a zároveň soběstačný minifestival, alternativu ke komerčnímu Festivalu v ulicích. První den byl pestřejší, druhý vyhraněnější.

Stejně jako jsem měla pochybnosti o nepoměrném rozdělení kapel – 9:4 – nezdála se šťastná ani kombinace žánrů. Folklórní středa sice nabízela srovnání jednotlivých "regionálních" přístupů, dvojice Kalle ale byla mezi vší tou lidovostí podivně osamocená. Onen folklór navíc trochu konzervuje – pokud jsme se chtěli zahraničním expertům pochlubit, budiž. Obávám se však, že např. cimbálovku neslyšeli prve. Je z úcty k česko-moravské tradici nutné věnovat tolik prostoru třebaže krásným, nicméně sto let starým písním z Horňácka? Důležitým úkrokem je kapela Gooral, která druhý den zavírala. Dubstep, drum´n´base a beatbox v kombinaci s ovčáckou píšťalou a gorolskými tanci představuje krapet šokující, nicméně funkční renovaci afrických či východních kapel typu Asian Dub Foundation. Taneční world music je festivalově vděčná a polští horalé ještě nejsou okoukaní, vystoupení kapely Gooral tedy plnilo účel Czech Music Crossroad bezezbytku.

Musica Folklorica odstartovala středeční program, kroje jak malované, Zdenka Braunerová s Mrštíky by zajásali. Zahrané bezchybně, cimbálovka jedna báseň, jen tomu jaksi chybí kule a srovnání s polskými Qfuera z předešlého dne se kvůli přítomnosti ženského doprovodného sboru Oskoruša nabízí, mládež ze zahraničí měla prostě větší koule. Cenu poroty vyhrávají Tara Fuki, není divu, diváckou Ladě, všechna čest. Jenže si nemohu nepostesknout, Qfueru prostě dost lidí vynechalo, škoda.

Pro mnohé z nás se stali i bez vyhlašování vítězi celé přehlídky Kalle. Veronika Buriánková, která se k mikrofonu drala už v patnácti, tehdy ve formaci Veena, neskutečně vyzrála. Spolu s kytaristou Davidem vychází z táborského podhoubí kolem Some Other Place, C nebo Please The Trees a jejich škola je znát. Melancholický slowcore mladé dvojice vyznívá velmi naléhavě, zároveň však plaše a pokorně. Oslavovaný debut nahráli v tichu domova na magnetofonové pásky. Hned po jeho vydání získali nominace na Vinylu a zároveň publicitu, Kalle ale dál hrají v malinkých klubech a pilně pracují na druhé desce. Ta už by se měla nahrávat v nepoměrně vyšší zvukové kvalitě, kterou si Veroničin hlas jednoznačně zaslouží. Uhrane nejen barvou hlasu, ale i zajímavou artikulací a frázováním. Ve chvílích, kdy se její démonický střed zúžuje a z šepotu přechází v chraplák, až mrazí. V kratičké půlhodině bohužel nedošlo na její vyšší polohy, nicméně v Ostravě ještě zůstávají. Publikum má šanci dokonce dvakrát: v hrubší verzi zahrají na Full Moon stage s kapelou NOD NOD, v pátek vystoupí tamtéž znovu jako Kalle.

Showcase kapel - někdy zklamání, jindy nadšení, jak to tak v životě bývá, jen by asi člověk čekal větší wow efekt, který by měl nastat u každé skupiny, vždyť by to měly být ty nejlepší z nejlepších ze tří států. Možná by neškodilo zrušení vstupného, které zbytečně odradilo diváky od návštěvy Hlubiny. Stovka není velký peníz, ale v momentě, kdy soupeří s Festivalem v ulicích, který je zdarma, jsou priority dané.