Dantez | Články / Reporty | 08.09.2024
Čtveřice křížků působí na plakátě jedné z nejkontroverznějších kapel dějin poněkud výhružně, slepenec z fotek posléze napoví, že jde o římské desítky. Mayhem, přední zastánci „True Norwegian Black Metalu“ slaví čtyřicet let na scéně ve velkém stylu – dvouhodinovým vystoupením, speciálním průřezovým setem a hrstkou překvapení.
Vytříbenou retrospektivou přitom není vedeno jen ucho. Mayhem plné Sono nevítá prvním tónem, nýbrž záběrem. Vizuální složka z archivních kapelních fotek, používaných grafik a atmosférických obrazů protkává celou show, klikatou retrospektivou, která začíná skladbami z poslední desky, Daemon.
V popředí obrazovky se v kontrastu mění tmavé siluety na členy kapely. Pod precizní sehraností instrumentální složky zprvu zaniká vokální rozmanitost Attily Csihara, která se po pár skladbách prodere k potřebnému ekvilibriu. Dlouhosáhlá Illuminate Eliminate z nejavantgardnějšího počinu Ordo Ad Chao tak značí první silný moment večera, kdy se audiovizuální uhranutí přetavuje od typického žánrového hrození do trochy násilí pódiem.
V momentě, kdy koncert přechází do fáze desek, kterým původně propůjčil hrdlo Maniac, se Attila příznačně transformuje, nejen vokálně. Figura bizarního kněze se mění na pološíleného vojenského generála, který jednou mává obráceným křížem, poté houpe oprátkou. S materiálem z Wolf’s Lair Abyss vystoupení kulminuje.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Smršť blast beatů a kytarových tremol je náhle utlumena. Pódium se odívá do mlhy a namodralého svícení, obrazovka na moment přebírá hlavní roli: staré obrazy a hlasy z pásek ohlašují nástup segmentu věnovanému De Mysteriis Dom Sathanas – nejen pro kapelu zásadní desky, ale i pro subžánr jako takový. Mayhem se derou na pódium v klasických kutnách, bez váhání přehrávají jedny z nejzásadnějších blackmetalových pilířů. Při Funeral Fog Attila odchází, nechává se nahradit zvukovou stopou Deada, vlastní rukou zavražděného někdejšího frontmana. Zbytek Mayhem se mezitím dostává do hořkosladké souhry živého s mrtvým.
Po krátkém tichu přechází chladná modř do krvavě rudé, nejde přitom o velebení někdejších krví brocených činů. Poslední fáze patří Deathcrush, první nahrávce Mayhem. Před začátkem segmentu stage na chvíli patří Necrobutcherovi, jedinému dosud aktivnímu zakládajícímu členovi kapely, který v krátkém monologu prozrazuje, že finální část doprovodí původní bubeník a někdejší vokalista Messiah. Konečná patnáctiminutovka je nostalgií a energií nabitým hudebním primitivismem, který v začátcích skupinu definoval. V poutavém ohledu zpátky se ale vyjasňuje jediné – Mayhem se vymanili z šokujících, krvavých a plameny ošlehaných rozmarů. Nadobro došlo ke transformaci do žánru oddaných profesionálů, kteří drží hudebnost na přísné rovni s citem pro svérázně temnou atmosféru.
Mayhem (no)
6. 9. 2024 Sono, Brno
foto © Marie Štefková
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.