Údajně nejoblíbenější kapela? I takové (Colours of Ostrava)

Druhý den Colours rozjeli na Full Moon domácí scéně Slepí křováci. Údajně nejoblíbenější kapela na Bandzone z Frýdku-Místků. A tak nějak to i znělo. Po nich nastoupivší Strangers in the City už se svým indie folkem bodovali podstatně víc, i díky velmi charismatickému hlasovému projevu. Jinak se ale první den nesl hlavně ve znamení severských interpretů. Vše na hlavní scéně odstartovali The Asteroids Galaxy Tour. Sympatická pětice do publika valila svůj chytlavý pop, který byl ale lehce zaměnitelný. Nutno ale podotknout, že tváří tvář spalujícímu slunci měla jejich show drajv a přetékala energií, která bohužel tak úplně nevyvrcholila při finálním hitu. Publikum u The Golden Age zpěvačce doslova zobalo z ruky, kapela toho ale nikterak nevyužila k prodloužení songu a většímu rozhoupání kotle pod podiem. Narozdíl od včerejších MGMT, kteří svoji největší pecku Kids protáhli víc jak dvojnásobně. Za dvojnásobně ohlušující reakce fanoušků.

O první krátké intermezzo v jinak severském večeru se postaral boční projekt členů Slim Cessna´s Auto Clubu, kteří si po včerejší skvělé show zahráli koncert pod hlavičkou Denver Broncos UK. Jejich country mělo sílu i v komorní poloze a vše kromě industriálního prostředí svírajícího Full Moon Stage umocňovala i kapela s hornickými přilbami na hlavách a špínou za nehty. To Emilíana Torrini nabídla „čistčí“ show, kterou táhla především svou neuvěřitelnou a těžko hranou roztomilostí a silným hlasovým projevem. Převážně melancholický koncert dle očekávání rozjel hlavně Jungle Drum.

Už je tady zaz? Dobrý zaz. Tak za dva roky zaz. Ale beze mě, děkuji pěkně.
# neseverské intermezzo číslo dvě

Finále večera už bylo zase severské a na rozdíl od pořadateli neustále dokola omílané Zaz i skvělé. MØ se svojí energickou a nadmíru chytlavou show pokračovala v dánské párty tam, kde pár hodin před ní skončili The Asteroids Galaxy Tour. A král severské elektronické hudby Trentemøller na to plynule navázal. I když na rozdíl od MØ, jejíž set byl spíše taneční se do toho on sám i jeho doprovodná kapela opírala s hodně rockovou vervou. Trentemøller sice zvládá i ambientněji laděnou elektroniku, ale svou melancholickou část tentokrát nechal odpočívat. A bylo to jen dobře, na hlavní scéně a v setu, který končil v půl třetí ráno by vlastně ani neměla co dělat.

Severská invaze se přelila Ostravou a zanechala za sebou slušnou stopu, kterou se zítra bude snažit smazat například Robert Plant či Bastille, tedy jedni z hlavních tahounů plakátové kampaně. Do třetice to tedy bude znovu něco jiného a minimálně papírově to znovu vypadá na další skvělý den. Narůstajícím frontám na všech, ehm... frontách navzdory.