Články / Reporty

Digitální plameny armagedonu a ty další (Creepy Teepee)

Digitální plameny armagedonu a ty další (Creepy Teepee)

Ichor | Články / Reporty | 10.07.2017

Devátý ročník Creepy Teepee, přehlídka rozmanitosti se vším všudy, často nezapomenutelné setkání příznivců nových i novostarých hudebních tvarů a hran. Letošní lineup sliboval značně apokalyptický nádech - kromě digitálních plamenů armagedonu to byly zdánlivě nesouvisející, dekádu až dvě zapomenuté odrůdy klubové hudby, v čele s resuscitací dancehallu přetavujícího reggae rytmy do elektronického soundu.

Vitamína je vedle dalších festivalových areálů takřka oáza - nehrozí stísněnost, ani Babylon příliš rozlehlého prostoru. Výborná kuchyně AVU jako vždy bez debat, stánek naproti zajišťoval patřičně naspeedovaný (čti kávový) režim a stihnout se tak dal kompletní program.

I přes úvodní nemilosrdnou bouřku a problémy s elektřinou odstartoval páteční lineup víceméně včas, první dvě česká jména pomalu připravovala účastníky na nepředvídatelné kulturní výhybky. Pink Gloves usilují o sběr toho nejlepšího z osmdesátých let, ale ven proudilo nemálo křeče i kalkulu, svou roli hrála i lehká nesehranost, technické neduhy jim nepřidaly. Shoegazoví Mancuso, pětice s vizáží rockových dinosaurů zahrála naprosto přesvědčivý a kompaktní našláplý shoegazeový set. Jakákoliv líbeznost vzápětí opadla s vystoupením 111X - během setu finského producenta přicházely vize hořících lesů a aut i bez vizuálního dovysvětlení, nemelodické industriální podklady se postupně rozpouštěly, aby se chvílemi přenesly do jemných syntezátorových ploch a naopak. Chladnou smršť ve vnitřním prostoru Vitamíny rozjasnila Bad Gyal, dancehall vybroušený k dokonalosti, přísné testování hranic nadsázky, stejně jako sklonů k nařčení z lascivnosti. Sorry guys, I don’t know how to sing without autotune.

Priests jako předem kultovní kapela znamenala jemný balanc mezi postpunkem a jednoduchým, osekaným indie rockem. Maximální nasazení každého člena se rovnalo spoustě vnitřní energie do dalších několika týdnů; pocit, který u podobných garážových svébytně charismatických projektů nedokážete popsat ani sami sobě. Myšlenka byla ve vzduchu dlouho a bez problému jí udržel i Abdu Ali s osobitým pojetím queer-rapové scény. DJ Earl potom během svého setu rozkryl úzké spojení současných klubových forem tak, že například i balanc mezi breakbeatem a trapem zněl zcela přirozeně. Drain Gang, švédští mistři autotuneové sladkobolné melancholie, připravili živnou půdu pro jeden z největších zážitků festivalu.

Amnesia Scanner předvedli nečekaně krotkou, ale o to sugestivnější show. Jedovaté samplování hlasů a všechny technologicky dystopické a přitom zvláštně noblesní vize v tradičně kryptickém hávu, Massive Attack of the 10’s? Yung Sherman klidnějším DJ setem uklidnil, ještě před závěrečným a podobně naladěným Kry z Polska stihl důkladně atmosféru rozetnout Violence. Démon z Výmaru se zpočátku prezentoval nevinnou produkcí, aby postupným přibíráním epileptických a industriálních prvků zadupal všechno kolem do země. Kouzlo letošního Creepy Teepee bylo všude kolem a dění dalšího dne bylo slibné zrovna tak jako nepředvídatelné.

Info

Creepy Teepee 2017
7. - 9. 7. 2017 Vitamína, Kutná Hora

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace