Ichor | Články / Reporty | 10.07.2017
Devátý ročník Creepy Teepee, přehlídka rozmanitosti se vším všudy, často nezapomenutelné setkání příznivců nových i novostarých hudebních tvarů a hran. Letošní lineup sliboval značně apokalyptický nádech - kromě digitálních plamenů armagedonu to byly zdánlivě nesouvisející, dekádu až dvě zapomenuté odrůdy klubové hudby, v čele s resuscitací dancehallu přetavujícího reggae rytmy do elektronického soundu.
Vitamína je vedle dalších festivalových areálů takřka oáza - nehrozí stísněnost, ani Babylon příliš rozlehlého prostoru. Výborná kuchyně AVU jako vždy bez debat, stánek naproti zajišťoval patřičně naspeedovaný (čti kávový) režim a stihnout se tak dal kompletní program.
I přes úvodní nemilosrdnou bouřku a problémy s elektřinou odstartoval páteční lineup víceméně včas, první dvě česká jména pomalu připravovala účastníky na nepředvídatelné kulturní výhybky. Pink Gloves usilují o sběr toho nejlepšího z osmdesátých let, ale ven proudilo nemálo křeče i kalkulu, svou roli hrála i lehká nesehranost, technické neduhy jim nepřidaly. Shoegazoví Mancuso, pětice s vizáží rockových dinosaurů zahrála naprosto přesvědčivý a kompaktní našláplý shoegazeový set. Jakákoliv líbeznost vzápětí opadla s vystoupením 111X - během setu finského producenta přicházely vize hořících lesů a aut i bez vizuálního dovysvětlení, nemelodické industriální podklady se postupně rozpouštěly, aby se chvílemi přenesly do jemných syntezátorových ploch a naopak. Chladnou smršť ve vnitřním prostoru Vitamíny rozjasnila Bad Gyal, dancehall vybroušený k dokonalosti, přísné testování hranic nadsázky, stejně jako sklonů k nařčení z lascivnosti. Sorry guys, I don’t know how to sing without autotune.
Priests jako předem kultovní kapela znamenala jemný balanc mezi postpunkem a jednoduchým, osekaným indie rockem. Maximální nasazení každého člena se rovnalo spoustě vnitřní energie do dalších několika týdnů; pocit, který u podobných garážových svébytně charismatických projektů nedokážete popsat ani sami sobě. Myšlenka byla ve vzduchu dlouho a bez problému jí udržel i Abdu Ali s osobitým pojetím queer-rapové scény. DJ Earl potom během svého setu rozkryl úzké spojení současných klubových forem tak, že například i balanc mezi breakbeatem a trapem zněl zcela přirozeně. Drain Gang, švédští mistři autotuneové sladkobolné melancholie, připravili živnou půdu pro jeden z největších zážitků festivalu.
Amnesia Scanner předvedli nečekaně krotkou, ale o to sugestivnější show. Jedovaté samplování hlasů a všechny technologicky dystopické a přitom zvláštně noblesní vize v tradičně kryptickém hávu, Massive Attack of the 10’s? Yung Sherman klidnějším DJ setem uklidnil, ještě před závěrečným a podobně naladěným Kry z Polska stihl důkladně atmosféru rozetnout Violence. Démon z Výmaru se zpočátku prezentoval nevinnou produkcí, aby postupným přibíráním epileptických a industriálních prvků zadupal všechno kolem do země. Kouzlo letošního Creepy Teepee bylo všude kolem a dění dalšího dne bylo slibné zrovna tak jako nepředvídatelné.
Creepy Teepee 2017
7. - 9. 7. 2017 Vitamína, Kutná Hora
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.