Dobře namíchaný pop v podání Bokka

Chladný aprílový pátek se láme ke konci. Dnes se Flédou nesou ozvěny večírku elektronické hudby Echoes, kterému vévodí polská formace Bokka v závěsu s českými Dirty Picnic a HRTL a slovenským Herzog Herzog. Ač se start koncertů na velké stagi posouvá až na půl jedenáctou, hrají Dirty Picnic pro střídmě naplněný sál, různorodá směska od hipsterů po businessmany zaostává na baru. Trojčlenná místní banda si pohrává s řadou syntezátorů, počítačovými rytmy a kytarou, jejíž zvuk transformují efekty na měkké disco tóny. Škoda, ostřejší kytarový riff by celý set oživil. Byť mají Dirty Picnic atributy k tomu, aby roztančili sál a naladili na další kapely, je vystoupení rozpačité a chemie mezi pódiem a publikem zkrátka nefunguje. Jako by si chlapci ještě nebyli jistí, jakou cestou to stočit, a tak místo jedné roviny obsazují rovnou všechny – disco beaty skládají přes techno dunění, k tomu dreampopové vlnky a vše potírají lepivým zpěvem, jež song co song zmutovává skrze jiný efekt. Hutné a překombinované.

O další support se na velké stagi pokouší Herzog Herzog, brněnský HRTL mu ale ve vedlejším malé sále dává, minimálně co do fanouškovské základny, s přehledem na frak. Domácí půda a nedávná výhra hudebního ocenění Anděl za elektronické album Dataloss Leoši Hortovi očividně prospívá. Oproti mdlému vystoupení na Kosmospielu v Kabinetu Múz dnes na Flédě vytáčí knoflíky o tři sta šedesát stupňů. Úderná analogová elektronika má v podání HRTL dronový spád. Na konci května pořádá společně s partou z Bastl Instruments a Noise.kitchen festival elektronické hudby a nástrojů Synth Meeting, zapište si do diářů.

V barvách pětičlenné polské skupiny Bokka mluvíme o stříbrném hřebu večera. Poté, co se jim na Colours of Ostrava povedlo ohromit dvacetitisícový dav, měli na Flédě už trochu předpřipravenou půdu. Otevírací Unspoken z loňského alba Don´t Kiss and Tell festivalový úspěch potvrzuje – Bokka drží v rukou silný pop s potenciálem stát se hitem. Publikum se bez menšího přemlouvání nechává strhnout, energie teče oběma směry. Uniformní lesklé overaly v kombinaci se zrcadlovými maskami si kapela nasadila nejprve jen na otestování reakcí, ale časem je přetvořila v poznávací značku. Otázka je, zda zprvu hravá image nepřeroste v rutinu. Zatím ale baví. Town of Strangers se hodinovému setu vymyká – ač platí za největší hit, postrádá poprockovou prvoplánovost a naopak dává vyniknout zastřenému vokálu podobnému Lykke Li.

Na elektronikou říznutý cover Love Will Tear Us Appart se zvedá les rukou, Bokka dotahuje image vesmírných cestovatelů do konce a skrze počítač napojený na projektor vyťukává děkovná slova. Závěrečná fotka s publikem jako poněkud laciný projev náklonnosti.