Viktor Palák | Články / Reporty | 22.11.2017
Některé věci se nemění. „Dobrý den, vy jdete na Mansona?“ ptá se mě ztracený mladík na Výstavišti. „Jsem si říkal, že asi jo, celý v černém… A začne to včas?“ Těžko říct, Mansonovy (české) koncerty provází rozporuplná pověst a zkušenost z těch předchozích jasně říká, že zatímco na albech klíčová osobnost teatrálního shock rocku ještě dokáže překvapit (minulá deska Pale Emperor), koncerty jsou tak trochu rutina. Tu mohly tentokrát narušit dva faktory: pražské vystoupení bylo úplně první po úmrtí vězněného Charlese Mansona (kuriozitka, ale co kdyby) a taky šlo o součást turné, na které Manson vyrazil zraněný poté, co na sebe během newyorského vystoupení převrhl kulisy.
Koncert tak zahájil na vozíčku upgradovaném na trůn jakýmsi žehlicím prknem, čímž mimo jiné vystihl celkovou druhořadost své aktuální koncertní produkce. Světla byla ještě slušná, nevýrazné látkové backdropy i inkriminovaná kulisa s pistolemi už méně. Jistě, na svých koncertech na sebe snaží strhávat pozornost hlavně Manson sám, pódiová výprava ale i tak působila trochu jako z nouze ctnost. Což má ostatně společné s novou deskou Heaven Upside Down. Ta je sice slušnou, ale v prvé řadě přece jen reminiscencí na formativní (tedy devadesátá) léta Mansonovy kariéry. Kde relativně funguje groovy Kill4Me, selhávají singlové vypalovačky, oživovat zvuk Antichrist Superstar dvacet let poté není dobrý nápad. A živé předvedení Sweet Dreams? Jasně, Manson covery vždycky uměl a tohle je soudě podle smartphonů uvedených do stavu pohotovosti jeho největší hit – ale je to fakt nutné?
Úplně šťastné nebylo ani pracovat (respektive nepracovat) s relativně dlouhými pauzami mezi skladbami, zjevně potřebnými k manipulaci s ortézou a kostýmy – Manson se v Praze dočkal znovu velmi slušného přijetí, hluchých míst se ale koncert nezbavil a kromě zmíněných pauz mezi ně patřil i opakovaný humor na téma „ne, ti páni na pódiu opravdu nejsou lékaři“, případně nához do publika, že „pokud jste na drogách, je to špatně – protože jste je prvně nenabídli mně“. Vážně? Byl by pak ten koncert lepší?
„Everything has been said before,“ notoval Manson ze čtrnáct let staré desky The Golden Age of Grotesque a shrnul tím i svůj vlastní koncert, což je pro autora jednoho z nejlepších živých metalových alb (Last Tour on Earth) poněkud trudná vizitka. Na druhou stranu náboj jeho průlet tím nejlepším z diskografie (včetně špinavé, stařičké skladby Tourniquet) měl a vynucenou statičnost indisponovaného muzikanta vynahrazovaly energické reakce publika.
Předkapela? Ve chvíli, kdy vzpomínáte na Vladivojnu coby to nejlepší, co kdy před Mansonovým českým koncertem proběhlo (to se psal rok 2007), netřeba ztrácet čas. A ohlasy na devadesátkovou EBM diskotéku Amazonica to jen potvrdily. Návrat se vším všudy – tedy i rozpaky, zda by celý nesporně zábavný tyjátr nechtěl i infuzi čehosi čerstvějšího. A ne, protentokrát nemluvím o drogách.
Marilyn Manson
19. 11. 2017
Praha, Tipsport Arena
foto © Romana Kovácsová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.