Články / Reporty

Dojmy první, dojmy druhé (Lali Puna)

Dojmy první, dojmy druhé (Lali Puna)

Mašout | Články / Reporty | 26.11.2017

Když jsem tahal přátele na koncert Lali Puna, udělal jsem tu chybu, kterou často děláme všichni. Místo podstaty jsem jim podsunul materiál, který mohli úhledně poskládat do škatulek a zasunout do šuplíku. Když jsem jim řekl, že jde o německou kapelu s krásnou korejskou zpěvačkou, někteří přizvedli obočí, jiní zkrabatěli čelo, další rovnou odpověděli, že neposlouchají ani techno ani k-pop, a jali se dál hledat novou hudbu na YouTube. Následná snaha zachránit to dalšími kategoriemi, že jde vlastně o indie-electro, už taky nezabrala. Možná jsem v tom nebyl sám, protože koncert Lali Puna se odehrál v sále, který byl zaplněný sotva ze třetiny. Ale to všechno byly jen první dojmy.

A nebyly to poslední první dojmy toho večera. Nutno uznat, že jsem přišel s přehnaným očekáváním. Po třinácti letech, co v Praze nehráli, vládlo v srdcích nás, skalních fanoušků, velké napětí.

fotogalerie z koncertu zde

Když se na pódiu Lali Puna vynořili, v Lucerna Music Baru to jemně zabublalo. Za bicí usedl Christoph Brandner, ke klávesám a elektronice přistoupil Christian Heiss a místo v popředí před mikrofonem stydlivě zaujala zpěvačka Valerie Trebeljahr. Tedy trojice, která spolu hraje téměř od počátků kapely a natočila i poslední album Two Windows. Jejich set působil skromně a překvapivě se skládal především z midi kontrolerů. To znamená, že většina zvuku byla procesována přes nenápadný macbook, na kterém vystoupení stálo a s nímž i případně padalo (nic takového se nestalo, ačkoliv jak říkala Trebeljahr, dřív je technika zrazovala pravidelně). Nejživěji působil Brander za sadou bicích, který do nesmělého vystoupení vnášel živelnou energii a našlapané taneční tempo.

Druhý dojem na sebe nenechal dlouho čekat a introvertní atmosféra si všechny podmanila, aniž by skupina musela ze své intimity vystoupit. Koncert nakonec připomínal staré omalovánky v mateřské školce pro talentované – předkreslený základ překrývalo několik vrstev barvité invence. Publikum se nenechalo zahanbit a vděčně vracelo pozitivní vibrace, navzdory melancholické slupce kryjící křehkost jejich písniček. Lali Puna si nás naladili na svoji vlnu a za odměnu přidali neplánovaný druhý přídavek. A později i příslib, že na další koncert nebudeme čekat třináct let.

Info

Lali Puna (de)
23. 11. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace