Anna Mašátová | Články / Reporty | 09.04.2014
S pátým ročníkem nachystal festival Mladí Ladí Jazz hudební lukulské hody. Exotickým chodem byla fantastická japonská klavíristka Hiromi Uehara, která se do Čech vrací pravidelně již od svých čtrnácti let.
Uehara začala na klavír odmalička a díky své osvícená učitelce se dostala k jazzu. Právě ve čtrnácti si nesporně talentovaná pianistka zahrála s pražskou filharmonií, o tři roky později stála na pódiu s Chickem Coreou, následovala studia na prestižní Berklee College of Music a smlouva s vydavatelstvím Telarc. Debutové album Another Mind vydala roku 2003, ať už se svým triem či sólo nahrála doposud osm alb a čtyři DVD. V neposlední řadě je držitelkou Grammy, tudíž nepřekvapí, že procházíte-li články o Hiromi, přívlastky začínají téměř vždy předponou nej. Nejlepší, nejúžasnější, nejoceňovanější... zkrátka Hiromi, drobná Japonka, kterou asi nikdy nikdo neviděl se stejným účesem. V Čechách má početný fanklub a Pražská křižovatka, tedy kostel sv. Anny, o jehož záchranu se zasloužila Nadace Dagmar a Václava Havlových, byla přímo přeplněná, lidi seděli i stáli, kde se dalo.
Mladí Ladí Jazz letos opravdu dovezli hvězdy, s předskokany však příliš štěstí neměli. Student HAMU, klavírista Matouš Hejl podal nepřesvědčivý výkon, kterému chyběla lehkost i překvapivost. Zajímavější byly jen lyričtější plochy, v těch temnějších byl těžkopádný a variace na Gershwinovo Summertime dopadla přímo bídně, navíc byla každá skladba zakončena přehnanou dramatičností dlouho sešlápnutého pedálu. Hra na efekt se nevydařila a zbytečně natáhla večer.
Hvězda večera nakráčela na pódium neformálně v teniskách a legínách. Recitál zahájila skladbou Capecod Chips z alba Place to Be, při které jí ruce létaly po klávesách, brnkala na vnitřní struny, poskakovala, vykopávala nohama do všech stran v tempu zběsilého boogie-woogie. V jemnější japonské lidovce Sakura sakura s nástrojem zas souzněla, promlouvala s ním i vzdychala a vzápětí přivítala diváky roztomilou češtinou. Zatímco se doposud publikum zdárně drželo téměř formální atmosféry, při BQE už spontánně tleskalo a vykřikovalo, k radosti živelné interpretky. Dobře vychovaná umělkyně se po každé skladbě hluboce ukláněla a snažila se přiblížit vznik jednotlivých kusů. Při nespoutaných klavírních hrátkách nezůstala ani jedna klávesa nepolíbená, příchozí dokázala svou energií strhnout a okouzlit, mnozí jen nevěřícně kroutili hlavou, jakou rychlost jsou prsty schopny na klaviatuře vyvinout. Suita Viva! Vegas: Show City, SHow Girl/ Daytime in Las Vegas / The Gambler si nakonec vysloužila dlouhý potlesk vestoje a standing ovation se opakovalo i po prvním přídavku. A tak se přidávalo podruhé.
Asi bychom pár přídavných jmen začínajících na nej mohli k Hiromi ještě přidat, ale to už udělali mnohokrát jiní. Tak tedy: Hiromi, děkujeme za skvostný koncert!
Hiromi Uehara (jap) + Matouš Hejl
7. 4. 2014, Pražská křižovatka, Praha
foto © Barka Fabiánová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.