Články / Reporty

Donaufestival 02 – bizarní Arca a zklamání od Autechre

Donaufestival 02 – bizarní Arca a zklamání od Autechre

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 08.05.2015

Druhý víkend festivalu Krems an der Donau byl odpálen ve čtvrtek 30. dubna. Zájem o koncerty tohoto termínu byl větší, což rozhodně neznamená zásadní nárůst návštěvníků. Domorodci si možná ani během obou víkendů nevšimnou, že ve městě probíhá výjimečná hudební událost. Život si plyne svým tradičním tempem a 1. května rostou na předem připravených místech májky.

Druhý víkend odstartoval Nils Frahm v kostele. Křídlo, klávesy a spousta nejrůznějších hraček, které tentokrát rozšířil o malé dřevěné varhánky. Frahm byl navíc opět vtipný, bohužel v němčině, s přespolními se v Kremži nepočítá (ani program v angličtině nebyl). Drobný nedostatek, který vyvažuje fakt, že se na informacích domluvíte, a především dokonalá zvuková produkce, kterou podtrhuje vynikající výběr interpretů. Botanist sice vypadali, jako by přijeli omylem, ale o to usilovněji tlačili bylinkářský metal do publika. Naproti tomu Alva Noto ve Stadtsaale nekompromisně a naprosto suverénně diktoval své minimalistické techno. Nohavice poletovaly ve větru zvukových vln, vnitřnosti vibrovaly. Hvězda prvního večera potvrdila svou pozici. ABB, DHL, HTC!

Minoritenkirsche zase nabídl neuvěřitelný zvuk. V podání Planningtorock ovšem vyzníval jen jako komická elektro-rockotéka se slabšími vizuály, bohužel. Písničkář Scott Matthew taky působil komicky, jenže záměrně. Navíc jeho sympatické písničkářství s vtípky typu „směju se sám sobě, protože jsem trubka“ fungovaly výborně. Jam City nedorazili, a tak byl další na řadě Arca s Jessem Kandou, lákadlo z největších. Jejich vystoupení bylo... bizarní. Šlo spíš o performance, v níž Arca zahrál některé tracky z alba Xen a mezi to vkládal více či méně „ujeté“ exhibice vlastního těla a nonkonformního outfitu. Bylo vidět, že o sebe pečuje a krásně voněl. A kamarád Kanda k tomu pouštěl projekce. Část publika jásala a zbytek stál jako opařený (těžko odhadnout, která skupina byla větší). Podobná vystoupení jsou výjimečná svou neuchopitelností, nejpodobnější, a přesto zcela rozdílný zážitek může nabídnout snad jen Dean Blunt, který jde se svou performance ještě dál.

Poslední den druhého víkendu a zároveň celého letošního ročníku Donaufestivalu byl nabitý hvězdnými jmény. Ryoji Ikeda zabíjel nastřelovací pistolí hřebíky přímo do publika, třičtvrtěhodinový set získal titul „nejhlasitější sbíječka festivalu“. Sculpture překvapil propracovanými analogovými vizuály, po kterých následoval od světel oproštěný set Autechre. Duo vystupuje za naprosté tmy, a to se v Kremži bohužel nepovedlo, bezpečnostní ukazatele nouzových východů neumožnily potřebnou temnotu. Rob Brown a Sean Booth zahráli jeden z posluchačsky „nejpřívětivějších“ setů, což od Autechre neočekáváte a hlavně nechcete. Nadto relativně potichu. Hvězdou večera se tak stala nádherná Holly Herndon, která experimentální elektronikou a vrstvením vokálu předvedla, proč je aktuálně v kurzu. Kdo neměl dost, zašel si na Clarkovu krutě našláplou diskotéku (Unfurla a Banjo... ó mami!) a hurá domů nebo na hotel.

Krems an der Donau dvakrát do roka (dva víkendy za sebou) hostí jednu z nejlepších přehlídek moderního umění ve střední Evropě. Muzika, divadlo a umělecké instalace pro hrstku kulturychtivých nadšenců a fandů. Následujících 365 dní bude zatraceně dlouhých.

Info

Donaufestival 2015
24. - 26. 4. 2015
30. 4. - 2. 5. 2015¨ Krems, Niederösterreich, Rakousko

www.facebook.com/donaufestival
www.donaufestival.at

foto (c) David Visnjic

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Přátelství, co nestárne (Justice)

Kristina Kratochvilová 25.12.2024

Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace