Jakub Béreš | Články / Reporty | 14.07.2024
Je radost sledovat dráhy umělců, kteří se vrací do Prahy. Poprvé tu americká hudebnice Eartheater vystupovala v roce 2016 v Klubu FAMU, teď ji přivítal vyprodaný Fuchs2. Její křehká deska Powder z minulého roku patřila k tomu nejlepšímu, co vyšlo na alternativní scéně. Zatímco se před osmi lety na scéně ještě hledala, dnes pravidelně spolupracuje se jmény jako Sega Bodega nebo Caroline Polacheck – a její nekompromisní přístup mezi nimi vždy září.
Nechat na sebe čekat půl hodiny v horkém letním večeru si nemůže dovolit jen tak někdo. Eartheater je přesně ta umělkyně, která svými emotivními texty dokáže zasáhnout publikum na těch nejcitlivějších místech, přesto si hlídá drzou image a dokonalou performance identity – konejšivá kněžka i nevyzpytatelná mýtická siréna umí vycítit, co její obecenstvo právě potřebuje.
fotogalerii z koncertu najdete tady
I její největší bangery v sobě mají spoustu citlivosti, úvodní Scripture zastihla sál na hraně tance. Oslepující pulzující světla bránily přiblížit se k hudebnici, stejně jako ikonický pronikavý vokál. O jeho síle nás přesvědčila ve virálním videu, ve kterém zpěvem láme sklo, precizně dokáže lámat i lidská srdce, a všechny kousky zase spojit zpátky. „It’s easier with you, spoonful of sugar helps the brutal view,“ zpívá v písní Sugarcrane Switch z aktuální desky. S Eartheater se dají překonat i ty nejbrutálnější životní situace, musíme si je s ní ale prožít.
Místo toho, aby dav hecovala, ukázala svou civilnější polohu, taneční skladby nechávala rozplynout, a když vzala do ruky akustickou kytaru, navázala s publikem ještě intimnější vztah. Eartheater není ve svých písních příliš doslovná, velké emoce a životní zvraty nepopisuje, ale žije. Během každé písně působila křehce, přitom z ní vyzařovalo ohromné sebevědomí a síla. Dramatičnost střídala něžnost, poslední píseň pouze s kytarou musela zaznít v obklopení těch nejvěrnějších z publika. Jako u táboráku, akorát že v klubu.
Eartheater (us)
10. 7. 2024 Fuchs2, Praha
foto © Romana Kovacs
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.