Eat, Sleep, Rave, Repeat! (Urban Art Forms)

Leták Let It Roll se povaluje v bahně obklopujícím přístupovou cestu do festivalového areálu - je pátek 13:00, vedro. Přemýšlím, jestli jsem na zimní edici LiRu viděl reklamu na Urban Art Forms. Ne. Myslí si v Grazu, že jsou Čechy moc daleko? Že je sto euro za lístek příliš? Jsem přesvědčený, že line-up jubilejního ročníku předního rakouského festivalu je ve své kategorii nejlepší. V celé Evropě - proto jsem tady. Lidi se líně převalují na pláži a opalují se na nafukovačkách uprostřed jezera. Pro většinu začíná hudební program až okolo sedmé večer. Do té doby se bohužel nedá dělat nic jiného než spát. Po úvodním dni to i tak bylo potřeba.

ČTVRTEK
Masters of Dirt Showcase byl originální start třídenního tanečního maratonu. Před hlavní stagí vyrostly dva skokánky, dopadová plocha a vzduch zavoněl benzínem. Pětice jezdců motocrossu předvedla salta v rámci reklamy na podzimní monstrshow ve Vídni. Vzpomněl jsem si, jak podobné akce v O2 areně kdysi moderovával (moderuje?) Leoš Mareš v sáčku. To rakouský moderátor po sobě lil pivo a tančil na dubstep. Main stage zůstala první den hudebně nevyužitá a hlavní program se odehrával na indoor Beatthroat Stage. Obří svítící hlava ze sádrokartonu, za ní ruské kolo, další čtyři sloní hlavy a lasery – tady se nešetřilo. Začátek Infected Mushroom byl pěknej shit. Amit Duvdevani se až příliš snažil o navázání setu na předchozího MAKJ, který má narozdíl od něj bounce v krvi. Budiž, za nějakých patnáct minut bylo vše zapomenuto a vesele se trsalo na psytrance. Dorazila armáda houbiček, novější dubstepové fláky naživo jedou zrovna tak, vše ok. Live je to asi lepší, ale pozice jediného psytrancu na festivalu byla využita. Po nich nastoupivší Klangkarussell ze Salzburgu mají na kontě dva obří hity Sonnentanz a Netzwerk, ke kterým velmi opatrně dogradovali s použitím bicích i kytar. Mezi Infected Mushroom a Knife Party možná moc chill na většinu publika, ale ještě o nich uslyšíme. Knife Party už delší dobu nic nevydali a asi nejsem jediný, kdo si přeje, aby oba chlapíci nakopli nový projekt, protože na co šáhnou, to se promění v taneční zlato. Jejich set byl nicméně našlapaný a bez chybičky jako vždy. Potěšilo i odhození hrdosti a zařazení několika remixů vlastních skladeb, které z nich dělají ještě větší rave. B-b-b-b-bonfire!

PÁTEK
Z hudebního hlediska je Urban Art Forms naprostá špička, ale stejně tak je vidět rakouský smysl pro ekologii a čistotu. Zamrzí velmi malý, nudný výběr jídla a nedostatečná komunikace, kdy o posunutí programu hlavní stage o hodinu (důsledek protihlukových opatření... u dálnice!) je zmínka pouze v mobilní aplikaci. Naštěstí pro Erwin & Edwin se jejich mix electro-swingu a ska nesl daleko do kempu a své publikum si lehce našli i v brzkých odpoledních hodinách. Čtveřice mladých Rakušáků v oblecích s transparentem napsaným fixou zaváněla trapností, ale pravdou je, že těch nemnoho živých kapel je dramaturgem vybráno pečlivě a tohle sedlo. Nesedli naopak rockoví The Asteroids Galaxy Tour, kteří se představí na podzim v Praze, a pokud nevíte, co čekat, tak doufejte, že ne to, co předvedli v Grazu. Nuda, technické problémy, nuda, něco, co se chovalo jako hit, ale odezva tomu neodpovídala. Spaceshifter DJ set nedosahoval ani zdaleka věhlasnosti živých vystoupení, ale bylo poznat, že na druhé straně světa se hraje drum and bass navzdory globalizaci stále trochu jinak. A jeden z lidí, kteří ho dělají vůbec nejlíp, je Netsky. Jeho live set byl ukázkovým příkladem toho, jak hrát elektroniku naživo. Minimum samplů, skvělý instrumentální výkon především bubeníka Michaela Schacka. Na We Can Only Live Today se připojila i zpěvačka Billie a z první řady mezi ječícími fanynkami jsem snad poprvé belgickému producentovi propadl. Chase & Status přišli s bombastickou show, která po civilních Netsky působila zprvu trochu kýčovitě. Na druhou stranu dvojice DJs s bubeníkem umí skládat snad jen hity a podle toho to při Fool Yourself nebo No Problem vypadalo. Ani se nedivím, že v souvislosti s letošním Rock for People se mluví převážně o nich.

Headlinerem celého festivalu se stal už padesátiletý Fatboy Slim, který si po odstěhování obří aparatury Chase & Status, sestávající z několika kovových obručí, přivezl na pódium skromný stůl. Naposledy jsem ho viděl na Szigetu 2009 (taky se stolem), tam byl úchvatný. Tady jsem se obával, že v konkurenci tolika skvělých mladých DJs může mít problém zaujmout. Nestalo se. Pravdou je, že ani neumím vyjádřit, jak dokonalý (a tím slovem je radno šetřit) byl jeho set, podpořený hravými vizualizacemi a ohni. Promyšleně zmixovaný playlist se točil kolem novější tvorby s několika silnými motivy, které se stále vracely. Eat Sleep Rave Repeat! Ke konci samozřejmě došlo i na devadesátky, Rockafeller Skank nebo poklonu Knife Party. Ostatně, nebylo beatu, nebylo dropu, nebylo okamžiku, kdy by Fatboy Slim nedokazoval, že své řemeslo ovládá jednak perfektně, jednak s velkou chutí, úsměvy rozdával na všechny strany. A když jsem se podíval okolo sebe, a i daleko za sebe, tak jsem neviděl nic jiného než dav v naprosté euforii, protože hrál Mistr. Jsou legendy, které nestárnou. Fatboy Slim mládne. Na následné vystoupení projektu Noisie a Foreign Beggars – I Am Legion, jsem se nedokázal příliš soustředit, ale směsku elektroniky a hip hopu míchají tak, že suverénně roztančili celou halu. A na pláži na stagi nad vodou své dropy pečlivě konstruoval Rustie, s barevně osvětleným vodotryskem za zády.

SOBOTA
Poslední den jako první přilákal větší publikum vídeňský rapper Left Boy. Sebeironie, ironie, šprýmy, urážka Aokiho, spousta rekvizit, velký plakát prsou – Left Boy přijel obecenstvo bavit a to mu žralo z rukou. V rapu ho doprovázeli další čtyři MCs, kteří ho taky podporovali v secvičené taneční choreografii. Povedené rozptýlení před domácím týmem Camo & Krooked, kteří měli v rukávu všechna esa - po krátké průtrži se vyjasnilo, domácí publikum je miluje, jejich songy i remixy jsou bez otazníku, minulý rok předvedli na totožném místě skvělý set a... ono nic. Strašný zvuk, výpadky techniky, které ze všech sil zachraňoval schopný MC, plochý mix. Naked Fish na vedlejší stagi působili podstatně lépe. A co teprve Steve Aoki, který tradičně rozhazoval dorty, až celý prostor před pódiem nesnesitelně smrděl. Hudebně není moc o co stát, ale svou práci dělá dobře, a fail Camo & Krooked, kteří prostě neměli svůj den, mu dovolil vyniknout. Zato Nero svůj den měli. Z tria přijelo pouze duo a ty nejvíc heavy dropy festivalu patřily právě jim. Stroboskopy pracovaly na plné obrátky, velikost mosh pitu odpovídala gradaci, a ačkoliv zpěvačka Alana Watson zprvu vypadala, že snad ani vystupovat nebude, nechala se přemluvit a všechny ty milionkrát zremixované hity Me and You nebo Crush on You mají nakonec stejně nejvíce síly tak, jak jsou - tedy hrané autory. Jinak než bass music tomu nemá smysl říkat, vaše vnitřnosti si budou vibrace pamatovat ještě dlouho.

Nebuď sračka říkám si, když ve 2:45 ležím ve stanu a přemýšlím, jestli ještě zvládnu dojít zpátky do areálu. Alespoň poslední den do rána, tak jo. Dirtyphonics přijeli pouze ve dvou s hutným klubovým zvukem a přizpůsobili set stagi, kde se kromě nich hrál převážně hardstyle. Bylo by nefér je za to odsoudit, protože to znělo dost dobře. Ale ne tak dobře, abych přišel o Audia, britský DJ produkuje tvrdý technický drum and bass nejvyšší jakosti. Ideální poslední kapka do poháru elektronické nasycenosti. A jak příjemné bylo, když začali rozdávat stovky flašek vody, co jim zbyla na barech. Bylo to potřeba, protože na Audia se stát nedá. Urban Art Forms není festival na stání, ale festival, kam se rozhodně vyplatí zajet, vypnout a zatančit. Eat, Sleep, Rave, Repeat!