Jonáš Sudakov | Články / Reporty | 03.10.2019
Ak by niekto hľadal priesečník umenia, technológií a designu, tak by v tomto bode určite našiel Lunchmeat Festival. Už desiaty ročník pokračuje v prezentácii najväčších mien pokročilej elektronickej hudby a spochybňovaní statusu quo. Hlavnej časti programu predchádzajú tri otváracie noci, ktorej druhá sa v utorok odohrávala v centre architektúry CAMP.
Priestor CAMPu zanechával hlboký dojem už pred začatím samotného predstavenia so svojimi brutalistickými stĺpmi pri vchode a monumentálnou sálou s dvadsaťpäť metrovým plátnom. Po naplnení vo vypredanej sále panovala intimita, v ktorej každý účastník bez dychu nehybne vstrebával návaly virtuálnych podnetov. Večer zahájil český kolektív Escher Fucker, skúmajúci kolízie analógového signálu v digitálnom prostredí. Priniesli projekt Citrinitas, odkazujúc na alchymistické procesy premeny striebra na zlato. V ich vystúpení sa podarilo zachytiť magickú náturu experimentu a divák mal pocit, že sleduje niečo zakázané. Z digitálne poškodených dronových záberov architektúry presakovala mystická atmosféra stredovekej Prahy. Zvukové slučky sláčikov a orgánov a opakujúce sa okultné výjavy sa strácali a znovu objavovali za stenou šumu. V rozpadajúcich sa presaturovaných náboženských obrazoch bolo cítiť koncentrované zlo, ktoré narušila až prestávka.
fotogalerii z vystoupení najdete tady
Organickejšie pôsobiaca, ale rovnako pohlcujúca bola spolupráca dvojice Elías Merino a Tadej Droljc. Synspecies je syntézou ich doterajšieho akademického výskumu vzťahov medzi obrazom a zvukom. Jednoduché polygonálne siete sa neustále premieňali a vypĺňali plátno geometrickými tvarmi bojujúcimi o svoj priestor. Všetky časti digitálnej hmoty do seba narážali a učili sa žiť v chaose tvorenom komplikovaným algoritmom. Výbuchy násilných konfrontácií s noiseom ovplyvnenou elektronikou striedali momenty ticha, len aby sa znova začali budovať spojenia bodov a liniek. Roztrieštená existencia večne meniacich sa objektov bola oklieštená objemom kvádrov a tento vzťah odrážala aj prítomnosť strohej architektúry priestorov CAMP, ktorá pridala vystúpeniu ďalší rozmer.
V ekosystémoch spolu existujú prvky, ktoré sú na sebe závislé a vzájomne sa ovplyvňujú. Autori predstavili kompozície, v ktorých zvuk a obraz nažívajú v symbióze a absencia jedného alebo druhého by spôsobila úplný rozpad. Hypnotická smršť elektronických signálov bola rovnako znepokojivá, ako aj krásna. Medzi železobetónovými stenami tento kontrolovaný chaos rezonoval v publiku až do posledného momentu, pokým nevyprchol do čiernej noci.
Lunchmeat Festival x CAMP: Virtual Ecosystems
Escher Fucker │Elías Merino & Tadej Droljc
1. 10. 2019 CAMP, Praha
foto: Lukáš Bandura
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.