Alena Bílková | Články / Reporty | 24.08.2017
Sarah Barthel s Joshem Carterem, tedy duo Phantogram, toho mají za sebou hodně. Zahostovali si na albu Miley Cyrus a spolupracovali s OutKast nebo Flaming Lips, jako předskokany si je krom řady klubových kapel vybrali takoví velikáni jako M83, Alt-J nebo Muse. Jejich aktuální deska Three navíc přináší hity, které by s klidem uživil stylový kavárník i dramaturg komerční rádiové stanice.
A hity své vystoupení taky zahájili – jmenovitě You’re Mine a Same Old Blues. Ačkoli má zpěvačka Barthel neoddiskutovatelný sex appeal, nedávala jej na odiv, zatímco Carter hrál ležérně v kšiltovce roli klidnějšího partnera. Svůj styl nazývají „street beat, psych pop“, civilní vystupování je pro ně příznačné. V zádech vozí silnou rytmickou sekci v podání dalších dvou muzikantů a přes všechnu elektro spoušť, kterou pálí z pódia, je v písních znatelný vliv jejich vzorů – The Beatles.
fotogalerie z koncertu tady
Střet mužské a ženské energie na stagi slibuje zajímavou podívanou, nabízí se srovnání se známějšími The Naked and Famous a The Kills. Z Barthel a Cartera ale čiší především přátelství a symbióza, což bylo patrné i během popisu tragédie, kterou Barthel přednesla ztichlému sálu a která je oba spojuje (promluvila o své sestře a nejlepší přítelkyni Cartera, která ukončila život sebevraždou). Apelovala na publikum, ať nepřehlíží příznaky depresí u svých blízkých, a zároveň řekla, že být občas smutný je dobře, protože pouze tak zůstáváme lidmi. Na což hudebně navázali skladbami When I Am Small a Cruel Cruel World.
Phantogram, ozářeni tepajícími paprsky reflektorů, které často nechali klouzat po lidech, ze sebe vydali ten večer maximum. Kromě energického zpěvu, rapu a hry na kytaru plné chytlavých melodií, ukázali i svou nejintimnější stránku, což se nevylučuje s tím, aby u nás napříště neutáhli i větší prostor. Jeden z nejsilnějších koncertů tohoto roku.
Phantogram (us)
22. 8. 2017 Palác Akropolis, Praha
foto: Filip Kůstka
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.