Ewert and the Two Dragons ve vyprodané sluji

Hudebních ochutnávek z ledových říší se nám letos dostává bohatě, venkovní teplotou je doháníme bez potíží, estonská indierocková parta Ewert and the Two Dragons se tedy mohla v Praze cítit jako doma.

Pražský koncert měl přímo ukázkovou propagaci. Plakáty visely téměř na každém rohu, vstupenky v předprodeji rychle mizely. Bylo vyprodáno. Bohužel Chapeau Rouge kapacitou rozhodně nevyhovovalo. Troufám si tvrdit, že EATTT by bez větších obtíží naplnili větší – a pro vystoupení značně příjemnější – prostor. Vzduch byl jak ve sluji. Na náladě nepřidalo ani to, že se mělo dle facebooku začít v osm, na plakátech stálo v devět, aby hvězda večera začala v deset.

Dosti chmur. Koncert odstartoval britský písničkář Justin Lavash, který má na předskakování téměř monopol. Návštěvníci sice byli z hosta trochu zaskočení, nicméně si je příjemný a krátký set bez průtahů brzy získal. Velký podíl na tom měly Lavashovy dlouhé kostnaté prsty, které lítaly po hmatníku kytary s takovou rychlostí, že jste viděli jen barevnou šmouhu. Zaznělo jen několik autorských písní jako Sell My Soul, Avalanche či You Should See My True Love Ride.

Po přestavbě maličkého pódia konečně dorazil blonďatý Ewert s draky. Ani oni slovy zrovna neplýtvali, Sundjan jen zasedl za klávesy a začal skladbou Speechless z debutového alba. Rozčepýřený frontman má v hlase nedbalou naléhavost Zacha Condona z Beirut, jednoduchými texty, které představují sondu do myšlení a názorů mládenců na svět, se zase mohou zařadit po bok Devotchky.

Pokud jste se nenechali unášet poetickým tokem vokálů při Sailor či sladkým trylkováním zvonkohry, stálo za pohled Kallasovo bubnování. Ruce se mu vznášely se vznešeností dirigenta, až jste přemýšleli, jestli je nemá z gumy. Celý třináctipísňový set byl reprezentativním průřezem jejich tvorby – od Pictures přes caveovsky pochmurného Rabbita, The Hills Behind the Hills, Stranger, Pastorale či Jolene. Ne, nejednalo se o cover Dolly Parton, ačkoliv se jí nedá upřít podíl na vzniku. Jen to Ewert vzal z pohledu kluka, o kterého bojují dvě holky. Why can’t see Jolene, you cannot have me...

Největší hitovka, šmrncnutá americkým country, Good Man Down se dočkala mohutného nadšeného potlesku. Z řady vybočovala jen jedna převzatá věc, Animal švédských Miike Snow. Čas rychle uběhl, příhodný přídavek In the End There’s Only Love na sebe nenechal dlouho čekat. Zasněná náladovka na závěr výborné show You Had Me at Hallo téměř ukolébala ke spánku. Po skončení nezbylo než pochválit organizátory, protože se zdarma rozdávaly plakáty, a brzy se vrátila i kapela, aby s úsměvem podepsala cokoliv si fanoušci přáli. Podle nadšených pohledů dámské části publika by se lecjaká princezna nechala s nadšením sežrat.

V následujících měsících mají nabitý kalendář a se svou dodávkou budou putovat po Evropě. Jednou z dalších zastávek bude i slovenská Pohoda, v létě si tak můžete skvělý zážitek zopakovat. Ewertománie na sebe jistě nenechá dlouho čekat.