Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 30.07.2016
Letošní podoba sekce Film a živá hudba na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se zaměřila na ranou éru sci-fi a poskytla více než kdy jindy příležitost velkému množství relativně neznámých hudebních formací. Ukázkovým příkladem byla instrumentální dvojka Alphones, která do programu sekce přibyla až na poslední chvíli, ale předvedla do detailů promyšlený doprovod bez nejmenší chyby.
Němý film Velezrada z roku 1929 se zabývá dodnes aktuálním tématem střetu dvou velmocí, které si navzájem hrozí vyhlazením, zatímco v pozadí tahají za nitky chamtivé zbrojařské firmy. Nejedná se však ani zdaleka o tradiční sci-fi napěchované spoustou futuristických propriet jako vesmírné lodě, laserové zbraně nebo cestování v čase. Děj filmu se naopak odehrává v tehdy nepříliš vzdálené budoucnosti 50. letech, kdy zdařile předpovídá vývoj světa a technologií. Právě naprostá uvěřitelnost a absence nechtěně humorných pasáží je jednou z nejsilnějších zbraní tohoto snímku.
Hudební doprovod stejně jako film začínají zprvu nenápadně, kdy se decentně prolíná basa, lehké údery bicí a několik elektronických zvuků. Jakmile se však zjeví sugestivní vize bombardování newyorských mrakodrapů a kapela spustí mathcoreový nářez, dostaví se ono pověstné mrazení v zádech. Podobně emociálně vypjatých momentů předkládá film ještě několik, kdy vrchol představuje davová scéna na letišti, na kterém statečné ženy oděny v bílém brání vzlétnutí stíhaček. Vzhledem ke stopáži krátce přes hodinu, snese dynamika filmu srovnání i se současnou produkcí.
Vážné pacifistické vyznění snímku naštěstí odlehčilo také několik vtipných vsuvek. Jako píseň míru byla zvolena Lennonova hymna Give Peace A Chance a do posledního místa zaplněné kino si vystřihlo sborový zpěv. Něco takového můžete zažít pouze na Letní filmové škole.
Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones
Velezrada / High Treason (Maurice Elvey, 1929)
29. 7. 2016 Kino Hvězda, Uherské Hradiště
www.lfs.cz
foto © Karolína Tomečková
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.