keša | Články / Reporty | 31.07.2013
Cyklus Film a živá hudba je na LFŠ v Uherském Hradišti neuvěřitelně pestrý. Otázkou je, do jaké míry to má na svědomí dramaturgie této sekce a do jaké samotné uchopení snímku hudebníky. Dramaturgie skvělá, to bez debat. Vac da Hawk a Karel Mojžíš alias Vašek Havelka a Bonus předem přiznali, že půjde o dark ambient, ale stejně každý čekal, čím překvapí. V sále bylo plno, do posledního místa.
Téma Pabstova filmu Pandořina skříňka z roku 1929 je jasné. Když se skříňka otevře, vyvalí se zhoubný dar otevřeného zla. Jediné, co na dně zbývá, je naděje. A tak je to i u hlavní postavy filmu, kterou ztvárnila Louise Brooksová. Ač nevědomky, pomalu skříňku otevírá a tragický sled událostí nabírá na tempu.
Muzikanti to pojali ambientně a temně. Ten film taky tak černý byl. Na začátku, kdy nás režisér v podstatě jen seznamuje s hlavními postavami, kdy se scény rychle mění, až se v tom malinko ztrácím, to hrajou černě. Pořád po svém, nesleví nic. Přemýšlím, jestli se to vůbec hodí, ale pořád mám naději. První vražda a skříňka se otevírá, film přitvrzuje a pomalu vtahuje do děje. Kluci pořád postejnu. Občas se objeví Vaškova zdelayovaná kytara, nehraje melodie, jen doplňuje Bonusovy plochy a z celkového soundu ani atmosféry doprovodu nevyčnívá. Další zápletka a hrdinové si už pozvolna kopou hrob. Dynamika zvuků a ruchu nabývá na důležitosti, zvuk sílí. Temnoty se vyrovnávají. Zase uvažuju, jestli se to sem hodí. Nepochybuju, že dost improvizují, ale i o tom to je. Kuplířství a hazard, nekalá hra. Nevím, kde je ta avizovaná naděje, není vidět ani slyšet.
Noir feeling a náznak nedokončených melodií tentokrát nevisí u plátna, ale hraje někde opodál, k jinému filmu, který bych rád viděl. Přemýšlím o nějakém s dlouhými záběry, zpustošenou krajinou nebo v industriálních prostorách. Taková Kubrickova Pandořina odysea, to by bylo něco, panečku!
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Pandořina skříňka (hudební doprovod: Vac da Hawk & Karel Mojžíš)
30. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.