keša | Články / Reporty | 31.07.2013
Cyklus Film a živá hudba je na LFŠ v Uherském Hradišti neuvěřitelně pestrý. Otázkou je, do jaké míry to má na svědomí dramaturgie této sekce a do jaké samotné uchopení snímku hudebníky. Dramaturgie skvělá, to bez debat. Vac da Hawk a Karel Mojžíš alias Vašek Havelka a Bonus předem přiznali, že půjde o dark ambient, ale stejně každý čekal, čím překvapí. V sále bylo plno, do posledního místa.
Téma Pabstova filmu Pandořina skříňka z roku 1929 je jasné. Když se skříňka otevře, vyvalí se zhoubný dar otevřeného zla. Jediné, co na dně zbývá, je naděje. A tak je to i u hlavní postavy filmu, kterou ztvárnila Louise Brooksová. Ač nevědomky, pomalu skříňku otevírá a tragický sled událostí nabírá na tempu.
Muzikanti to pojali ambientně a temně. Ten film taky tak černý byl. Na začátku, kdy nás režisér v podstatě jen seznamuje s hlavními postavami, kdy se scény rychle mění, až se v tom malinko ztrácím, to hrajou černě. Pořád po svém, nesleví nic. Přemýšlím, jestli se to vůbec hodí, ale pořád mám naději. První vražda a skříňka se otevírá, film přitvrzuje a pomalu vtahuje do děje. Kluci pořád postejnu. Občas se objeví Vaškova zdelayovaná kytara, nehraje melodie, jen doplňuje Bonusovy plochy a z celkového soundu ani atmosféry doprovodu nevyčnívá. Další zápletka a hrdinové si už pozvolna kopou hrob. Dynamika zvuků a ruchu nabývá na důležitosti, zvuk sílí. Temnoty se vyrovnávají. Zase uvažuju, jestli se to sem hodí. Nepochybuju, že dost improvizují, ale i o tom to je. Kuplířství a hazard, nekalá hra. Nevím, kde je ta avizovaná naděje, není vidět ani slyšet.
Noir feeling a náznak nedokončených melodií tentokrát nevisí u plátna, ale hraje někde opodál, k jinému filmu, který bych rád viděl. Přemýšlím o nějakém s dlouhými záběry, zpustošenou krajinou nebo v industriálních prostorách. Taková Kubrickova Pandořina odysea, to by bylo něco, panečku!
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Pandořina skříňka (hudební doprovod: Vac da Hawk & Karel Mojžíš)
30. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.