Fléda neshořela aneb Trash Talk a ti další

„Deez Nuts rozpoutají v Brně corové peklo!“ odpuzuje nadpis tiskovky od pořadatelů fesťáku, jehož zkratku si rozepisuju na Random for Pravidelní, ale jestli za kódování může akce nebo masová reakce na ni, zůstává otázkou. Už mi bylo třináct, drogy mě nebaví, ale rád budu součástí toho turné, kam mi feťáci do klokaní kapsy schovali support, co Evropu míjí. Napodruhé stíhám.

Přestože klub Fléda nenávidím ode dne, kdy jsem Wovenhand tahal repráky a nosil kafe (a z očividných důvodů), stejně mám v plánu vyzobat jednu až dvě z pěti kapel a zmizet. Jenže navzdory mlsnému jazýčku byl lajnap vyrovnaný jako v dobách, kdy nám nesmrdělo kinder-core a všechno, na co jsme zašli, bylo skvělý, byť stejný a denně. Nejedna pozvánka láká na britské Boundaries a je to shoda jmen! Ani řezničina z Connecticutu se nekoná, žádný beatdown, jen mladá drzost. Jako by Turnstile dupli na pedál, jako by se Skrotes občas pohoupali. „Oh shit! Oh SHIT!“ mává rukou Maxime a během dvaceti minut definujou, kolikrát se mi v uších ještě bude točit jejich deska Quarter Life Crisis. Možná právě proto, jakou neo-numetalovou blbost jsem čekal, mě jejich set spíš sejmul, než navnadil. Milí klučinové, Kanadu nezapřeš.

To Brutality Will Prevail znamenali slušný fitness jak na pódiu, tak pod ním, člověk se v rytmu beatdownu naběhá zleva doprava, navíc v tak velkým klubu. Nový frontman nestíhá, byť je poslední deska o poznání temnější, a je to tak správné. Přibylo melodií, trošku emíčko, míň póz a trapnosti, krok zpátky tak o deset let, strojem času operujou Capsize a i bez basáka šponujou očekávání vrcholu dneška do červených. Už jsme si stihli dát venku cigáro s Leem, stihl jsem rozjebat nejeden pokojíček v rytmu Awake, což je ta skladba, kdy běžím urvat mikrofon pro sebe.

Trash Talk rozpoutali peklo. Od PéVé přes houpačky, ale furt náser ve špinavým triku, děravý kapsy bez hovadin, kosti zlámaný skejtama v dodávce, dva na dva nggas a floutci. Když Garrett sleze z podia a opře si o něj bradu, je zle. Ten večer byl v hajzlu i na poměry flákačů, co zkonzumujou denně víc trávy než vody. Setlist otevírají starý minutový hymny, osazenstvo klubu netuší, co má dělat, ostych zlomí čajíček od merch stolku kotrmelcem do vzpažených smartphonů. Lee Spielman, výběrovka: *„How much time do ou spent on your phone daily? Put it away. If I see one more screen, I’ll smash it on the ground!/ Let’s take it outside and make the guys in white longsleeves stagedive from the roof of our tourbus over and over and over again until they fucking gets it!/ For the next song, no mosh, just pure fucking seizure!/ If you got any weed, now it’s time to spark it up!/ Last night, Real Bad was so drunk he started to piss all over the place. I still got his piss on my shoes./ Anyone who kisses our guitar player will get a free merch. Get the fuck up here NOW!“

Stage diving nekončí, Lee korzuje klubem, zpátky na stage i pod ní, jak praví heslo CONTROL CHAOS, tak se i stane, odnáším si propocený trencle a ukopnutej malíček. Moc milí kluci, na znamení dalších střetnutí zakončujeme debatu o historii Československa objímačkou. Podtrhuje to basák Spencer, co se mi u merche po koncertě snaží prodat bizarní hračku do letadla (viz obrázek). „I ain’t gonna tell ya how to play with toys, fool. U gotta use your imaginaton.“ Věděli jste, že s touhle kapelou bubnoval Joey Castillo?

A headlineři Deez Nuts? JJ Peters se vrátil k rapíkům, už není tak nasranej, vlastně tuhle párty blbost prezentuje na úrovni, kamarádsky a profesionálně, debilní techniku ‘komunikace s publikem‘ má za ty roky koncertování zmáklou, show jako prase, a jak mě jejich živáky odpuzují, naposled ten večer polknu sebezapření a uznale kývnu, byť elitářství, plácání se po zádech, panáky na stagi a podněcování k nezřízenému chlastání a fetu („Oni jsou normální kolotočáři! Blunt after blunt after blunt a po koncertě sháněj‘ papírky,“ pravil Starý Známý) mi leze krkem. Záminka k tiskárně triček splněna, Fléda neshořela. Na Brno fakt dobrý!