Anna Mašátová | Články / Reporty | 29.07.2015
Pro mnohé hudební nadšence je léto jasně rozplánované na jednotlivé festivaly, červeně a s vykřičníkem by měly být v kalendáři označeny Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Jako každý rok, i letos je nutné podotknout – Folkovky, jak se zdomácněle akci říká, nejsou obdobou Porty ani Zahrady. Jedná se spíše o „malé Colours“, i když by se vzhledem k jejich třicetileté historii mělo spíše napsat, že ostravský počin je mladším, i když přerostlejším bratrem.
Po osm dní žije Náměšť skvostným festivalem s rodinnou atmosférou, kde se střídají menší, větší i obří jména české i světové hudební scény, hraje se v zámeckém parku, v podzámecké kapli, jamuje se v kempu u ohně, všichni se potkávají v jedné cukrárně na náměstí, lahůdkách a samoobsluze vedle, chodí si odfrknout k řece, nebo se zabavit do mnoha rukodělných dílen, muzikantských a tanečních workshopů, součástí jsou také přednášky i kolokvium. Případně můžete krmit desítky kachen u vodního toku, pozorovat čápy nebo obdivovat barokní sochy na mostě. Idyla? Nepochybně.
Čestný úkol zahájení akce dostali sokolíci z Rakouska, Federspiel. Mladíčci v lederhosen i manšestru svoje nástroje ovládali s bravurou, jenže lidovková dechařina není pro každého a už tak nepříliš spontánní náměšťské publikum se uvolňovalo až při energičtějším závěru, kdy došlo i na fúzi rakouské a mexické muziky.
Neděle patřila tradičně Zahradní slavnosti, letnímu karnevalu pro všechny smysly, ze kterého se radovaly především děti. Divadla, hry, průvod, žhnoucí slunce, pokrmy až z americké Louisiany. Do města totiž zavítala Sarah Savoy, multiinstrumentalistka z Grammy ověnčeného rodu cajunské aristokracie. Savoy hrála, vařila jambalayu, naslouchala štěbetání své dcery, večer pak nadchla publikum se svým triem na pódiu. Jak sama se smíchem dodává, cajunské texty nejsou žádná intelektuální poezie, motají se hlavně kolem chlastu, vězení, depresí, sebevražd nebo vztahů. Zkrátka z jižanského života. Od tradičních písní země aligátorů se nebylo nutné geograficky přesouvat daleko.
Následující Melody Makers Ondřeje Havelky čerpají z repertoáru muzikantů za velkou louží, leštit lakýrky nebylo třeba, eleganci početný soubor zvládl i bez podpory zúčastněných, Havelka si šarmem a vtipem nezadá s Oldřichem Novým, iluze let dvacátých je dokonalá. Melody Makers navíc letos odstartují dvacátou sezónu a nutno říct, že jsou ve vynikající kondici. V té bylo i divadlo VOSTO5, které předvedlo improvizaci par excellence.
Snad největším překvapením a zážitkem - roku - byl slovenský projekt Ornamenty. Ve spolupráci Slovenského ľudového umeleckého kolektívu, Pacora tria a Marka Pastírika vznikla dechberoucí věc, žádný folkloreček s bicíma, ale záležitost kladoucí si za cíl "hledat a nacházet nové umělecké kontexty a stylistické možnosti, které autentická lidová tvorba nabízí". Lidovky v nadčasovém pojetí, mnohdy napumpované jazzem i velkolepostí filmových trháků, aniž by se však vytratila jemnost a cit. Ornamenty zcela okouzlily i díky výborné zpěvačce Evě Miškovičové a bez přehánění geniální videoprojekci Jána Šicka.
Neočekávaná spojení jsou na Folkových prázdninách už standardem, letošní rok s podtitulem O odvaze, jich přinese ještě o něco více. Přesvědčte se sami – oficiální festivalový program končí v sobotu v noci, hrát se ale bude nepochybně až do nedělního kuropění.
Folkové prázdniny 2015
25. - 26. 7. 2015, Náměšť nad Oslavou
foto (c) Olga Staňková
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.