Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

„V Austrálii je veliká country scéna, nebo spíš dvě scény: oficiální, odporně naleštěná podle amerického pop country vzoru, a pak ta druhá, temnější, ovlivněná outlaw country. Ta naše,“ říká i o svých přátelích Cash Savage, a tak se letos australský Divoký západ vrací do Ostravy. The Kill Devil Hills pochází z australského Fremantlu a takhle epicky se pojmenovali nikoli podle města v Severní Karolině, které se díky vhodnému podnebí stalo místem prvních letů bratří Wrightů, ale podle názvu kapitoly v knize amerického kritika Greila Marcuse, věnované Dylanovovu albu Basement Tapes.

Původně cowpunkové trio založil zpěvák a kytarista Brendan Humphries, který spolu s budoucími členy hvězdných The Drones začínal v polovině devadesátých let ve skupině the Gutterville Splendour Six. Původní trojice se postupem času rozrostla o další tři členy a smutnou mandolínu z debutu Heathen Songs (2004) střídala s každou další deskou čím dál větší dravost. „Děláme čím dál hlučnější alba a zpěvy už nejsou tak falešné,“ vtipkuje Humphries o hudebním vývoji kapely. Jak bobtnalo nástrojové obsazení, posouval se i její zvuk.

S druhým albem The Drought se tehdejší bubeník Steve Gibson posadil za kopák, přibylo svéráznosti a s žánrem spjaté drzosti. Následovníka s výstižným názvem Man, You Should Explode z roku 2009 už produkuje starý známý Burke Reid, producent podepsaný pod nahrávkami DZ Deathrays nebo Courtney Barnett, ale i zmíněných The Drones, a podtrhuje tak osobitou směs outlaw country, folku i blues, všechno pod rockovou střechou ve středním tempu. Snad zatím největšího ohlasu ze strany médií se dostalo předposlednímu albu In on Under Water, když jej britský deník The Guardian zařadil mezi 10 zásadních nahrávek australského undergroundu. „Nahráváme svoje desky potmě, proto jsou temné. Jednoduchý trik, paradox světla a zvuku. Ale zase bych to nepřeháněl, vždyť skoro 95 % západního umění staví primárně na tématech sexu a smrti. V tom tkví zeitgeist všeho, co děláme, s tím se těžko bojuje. Ale současná laciná produkce mě osobně znepokojuje mnohem víc než moje pochmurné texty.“ Držte si klobouky a zvedněte se od saloonového baru, zazní mýty a balady pro staré kovboje a zhýralé pistolníky, kteří přivezou stále aktuální album Pink Fit.