Full Moon stage on Colours II.

Celkem patnáct kapel a hudebníků přibývá do letošního programu festivalu Colours of Ostrava na Full Moon stage, která je stejně jako loni věnována nezávislým jménům současné hudební scény. „Žánrový rozptyl je ohromný, ale všechny spojuje jasný osobní názor a touha dělat hudbu svého srdce a hlavně po svém. Ať už jde o pop, elektroniku, rock'n'roll nebo třeba rap,“ říká dramaturg této scény Michal Pařízek. České a slovenské kapely na "naší" stagi, část druhá.

The Maggie’s Marshmallows
Surfové kytary, vystřižené scény béčkových horrorů, garážový zvuk, ofina hluboko přes oči, upnuté džíny a chelsea boots. Swinging London. Nejlepší žánrovka na scéně? The Maggie’s Marshmallows je pražská trojice, která se zhlédla v estetice garážového undergroundu, vzpomeňte na rané The Rolling Stones nebo kultovní americké kapely 60. let jako The Seeds, The Monks či The Sonics. Právě tam trojice v čele s charismatickou zpěvačkou Meg míří – hluboko ke kořenům žánru, přímo mezi uřvané fuzzy, zkreslená kytarová sóla a neúprosný rock’n’rollový rytmus. A pochopitelně to všechno musí hrát pořádně nahlas.

The Maggie’s Marshmallows vznikli někdy v roce 2010 a okamžitě se zařadili na jedno z předních míst mladé české rock’n’rollové scény, mezi kapely jako jsou Wild Tides, Trailer Trash a další. Stejná scéna stojí také za žánrovým festivalem Muddy River, který se již několik let pravidelně pořádá v Praze. Po dvou letech téměř neustálého koncertování, přerušeného pouze krátkou studijní pauzou, vydali The Maggie’s Marshmallows vlastním nákladem debutové EP, ale teprve na letošní rok chystá kapela velkou nahrávku. Každým dnem by měl u respektovaného amerického vydavatelství Get Hip Records vyjít 7” singl, který by mělo záhy doplnit debutové album. Kapela má jasno, nechme mluvit kytaristu kapely Stoupu: „Tady chce každý dělat něco inovativního, přestože nezná kořeny a ani je znát nechce. Většina lidí si myslí, že na začátku všeho byl Jack White. Nechápu. A pokud se lidi o tu hudbu nezačnou zajímat, tak se to nezmění.“

www.bandzone.cz/themaggiesmarshmallows
www.facebook.com/themaggiesmarshmallows

Manon meurt
Pohádka o neznámé kapele z Rakovníka, která si tak moc přála zahrát před svými vzory, až se jí to splnilo, se za necelý rok stihla stát městskou legendou. Čtveřice Manon meurt si svým vystoupením na pražském koncertě My Bloody Valentine udělali velké jméno. A nejde o nafouknutou bublinu, kapela si přes své mládí pozornost rozhodně zaslouží. Zmíněný koncert jim pomohl k získání peněz v kampani na serveru HitHit, které použili na nahrání svého debutu. Ten vyšel letos na jaře a rakovnický kvartet na něm beze zbytku potvrdil naděje do něj vkládané. V recenzích padají silná slova: „Smrtelně návykové zhmotnění krásy, vhánějící do očí slzy dojetí. Při necelé půlhodinové stopáži deska ani sekundu nenudí a nešetří dalšími silnými momenty.“ (Jakub Šilhavík, Full Moon).

Přání kapely hrát před hvězdnými My Bloody Valentine nebylo neopodstatněné, pro Manon meurt jde o jasné a logické vzory. Kapela vznikla teprve před rokem a půl, i proto je jejich raketový start obdivuhodný. S My Bloody Valentine mají společnou nejen zálibu v omamných melodiích, které vrcholí burácivými noiseovými plochami, ale také spravedlivé rozdělení kvarteta. Obě kapely tvoří dvě holky a dva kluci, dokonce i nástroje mají rozhozeny stejně. To už je ale opravdu náhoda, ostatně ani s proklamovaným žánrem to není jisté: „Manon nehrála vždycky shoegaze, když teda připustím, že ho hraje teď. Začínali jsme společně opravdu jen jako kapela kolem Káti, která na koncertech seděla na židli a hrála na akustiku. V té době se mezi shoegaze kapelama orientoval jenom Vojta,“ říká Jiří v rozhovoru pro Full Moon, kde se také dozvíte, že Manon meurt mají rádi třeba Ecstasy of St. Theresa, Warpaint nebo dokonce Russian Circles. A to, že současný hype okolo sebe berou s rezervou a stojí nohama na zemi, je zřejmé: „Nepotřebujeme bejt bohatý, chceme bejt dobrý.“

www.bandzone.cz/manonmeurt
www.manonmeurt.bandcamp.com

My Dead Cat
My Dead Cat patří na brněnské rock’n’rollové scéně takřka k veteránům. Vznikli už v roce 2001, ale historie současné sestavy a podoby se píše od roku 2006. Do surového mixu post-hardcore a noise rocku se pozvolna začaly vkrádat další ingredience: surf, indie nebo ozvěny klasik typu The Cure. Postupem let se dopracovali k originálnímu zvuku; zhuštěná energie, krystalická tvrdost a pozitivní vzdor v kombinaci s hitovými melodiemi zaujmou na první dobrou. Koncerty přinášejí osvěžující a sympatickou atmosféru; My Dead Cat jsou hraví, taneční a zábavní, aniž by tratili ze své přímočarosti a údernosti.

V současnosti pracují na novém albu, na Colours představí ještě nahrávku Shortcut to Hell, která vyšla na sklonku roku 2012. „Mrtvý kočky jako by s touhle deskou vyzrály a našly v tom zběsile zamíchaném koktejlu všemožných přísad svůj osobitý styl. Nechali si nesmírnou energií a přetavili ji v hravý, zábavný, potemnělý mix depresivních nálad a agresivních obratů,“ píše se v recenzi na serveru Kids and Heroes a při poslechu půlhodinové kolekce nezbývá než nadšení sdílet. Album si můžete stáhnout na bandcampu kapely klidně zadarmo, vydali i produkovali jej sami, masteringu se ujal Ondřej Ježek. My Dead Cat jsou vyhlášeni právě živými koncerty, velmi často vystupují před zahraničními kapelami, například před The Robocop Kraus, Obits, The Estranged nebo E.D. Sedgwick.

www.mydeadcat.cz
www.mydeadcat777.bandcamp.com

Palermo
La grande bellezza. Majestátní popové melodie, příjemné rejstříky syntezátorů, vyklidněný zpěv a talent. Dvojice Palermo na svém debutu úspěšně vyvolává duchy syntezátorové popu; krystalická žánrovka přináší také lehounké ozvěny post-punku nebo klasické hudby, ale hlavně udivuje zralostí a názorem. Dvojice studentů Akademie výtvarných umění Dominik Gajarský a Roman Štětina už před pěti lety ještě coby Table vydali album We Are No Longer the Same, nejsou tedy úplní nováčci, ale stejně překvapuje, jak výrazně a dospěle album Still Life zní. Palermo se pro inspirace obracejí hlavně do minulosti, ale ve výsledku zní svěže a současně, ve svém žánru mohou směle konkurovat velkým jménům ze zahraničí.

„Nálady neklidu, ale i povědomé domáckosti doprovází v devíti skladbách též nepopiratelný nádech minulých dekád, které zajisté pamatuje i na přebale rovněž zvěčněná košile. Všechny poklidné, osmdesátými lety zavánějící písně jako kdyby byly napsány vysychajícím brkem, čímž ovšem nenarážím na jejich případnou nedokonalost, ale naopak jakousi letmou eleganci. Je to totiž právě jistá zranitelnost ve spojení se zastřeným a rozněžnělým vokálním podáním, které činí jinak spíše nenápadné skladby dosti vyzývavými,“ píše ve své recenzi Viktor Palák (The Aardvark). Pokud máme album Still Life nazvat jedním slovem, tak právě elegance je ten pravý termín. Podobně působí také decentní obal, kterému vévodí fotografie Michala Pechoučka. Název Palermo evokuje spíše mafiánské historky, střílečky nebo vrtošivou italskou domácnost, kapela těmto schématům ale nemůže být vzdálenější. Možná i proto svůj název zvolili podle německého abstraktního malíře, který se jmenoval Blinky Palermo.

www.palermo.bandcamp.com
www.facebook.com/pages/Pa1ermo