Články / Reporty

Garifuna Colllective - vrtěti zadkem povoleno

Garifuna Colllective - vrtěti zadkem povoleno

Barka Fabiánová | Články / Reporty | 08.10.2013

Díky agentuře Rachot se do českých luhů a hájů daří už nějaký ten pátek dostávat umělce z celého světa a zvídavému publiku rozšiřovat hudební obzory. Po nigerijském bluesrockovém kytaristovi Bombinovi a pětici marseillských pěvců z Lo Còr de la Plana se v Praze zastavili i hudebníci z malého středoamerického státu Belize – The Garifuna Collective.

Garifunové, potomci afrických otroků a karibských Indiánů, obývají území dnešního Belize, Nikaraguy, Guatemaly a Hondurasu. Početná komunita si zachovala svůj jazyk i tradice a v roce 2001 byla jejich kultura zapsána na seznam UNESCO. Do širšího podvědomí se Garifunové dostali i díky hollywoodskému trháku Piráti z Karibiku, i když v roli nepříliš populární, jako skupina kanibalů.

Kapela v roce 2007 vydala debutové album Wátina, které bylo označeno za jedno z nejlepších v oblasti world music. Bohužel pár měsíců po vydání utichl navždy jeden z vůdčích hlasů kapely, propagátor lidu Garifuna – Andy Palacio. V následujících letech přišla kapela o další dva členy, ale i přes tragický osud se Garifuna Collective rozhodli ve své tvorbě pokračovat. Po pěti letech tak světlo světa spatřila nahrávka symbolicky nazvaná Ayó (Sbohem), která je věnovaná zesnulým členům a kterou kapela představila i pražskému publiku.

V Akropoli ten večer sice nebylo plno, ale nevadilo to. Přátelští Garifunové dokázali navodit skvělou atmosféru a publikum rozezpívat i roztančit v karibských rytmech. Největší pozornosti se dostávalo perkusistovi v jamajské čapce, který hrál na podivný hudební nástroj – perkuse vyrobené z želvích krunýřů. Celým večerem provázel usměvavý kytarista Lloyd Augustine, který publiku vyprávěl o kapele i životě lidu Garifuna.

I když zpěvačka Desiree Diego působila zpočátku nepřístupně, v průběhu večera se stále častěji pouštěla do karnevalového tance punta (podobného sambě) a jednoduché taneční kroky naučila i publikum. To nešetřilo potleskem a kapela přidávala. A kdo chtěl, mohl si trochu karibské atmosféry odnést domů. A že zájemců se u pultu s CD po koncertě sešlo hodně.

Info

The Garifuna Collective (bz)
2. 10. 2013, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace