Články / Reporty

Garifuna Colllective - vrtěti zadkem povoleno

Garifuna Colllective - vrtěti zadkem povoleno

Barka Fabiánová | Články / Reporty | 08.10.2013

Díky agentuře Rachot se do českých luhů a hájů daří už nějaký ten pátek dostávat umělce z celého světa a zvídavému publiku rozšiřovat hudební obzory. Po nigerijském bluesrockovém kytaristovi Bombinovi a pětici marseillských pěvců z Lo Còr de la Plana se v Praze zastavili i hudebníci z malého středoamerického státu Belize – The Garifuna Collective.

Garifunové, potomci afrických otroků a karibských Indiánů, obývají území dnešního Belize, Nikaraguy, Guatemaly a Hondurasu. Početná komunita si zachovala svůj jazyk i tradice a v roce 2001 byla jejich kultura zapsána na seznam UNESCO. Do širšího podvědomí se Garifunové dostali i díky hollywoodskému trháku Piráti z Karibiku, i když v roli nepříliš populární, jako skupina kanibalů.

Kapela v roce 2007 vydala debutové album Wátina, které bylo označeno za jedno z nejlepších v oblasti world music. Bohužel pár měsíců po vydání utichl navždy jeden z vůdčích hlasů kapely, propagátor lidu Garifuna – Andy Palacio. V následujících letech přišla kapela o další dva členy, ale i přes tragický osud se Garifuna Collective rozhodli ve své tvorbě pokračovat. Po pěti letech tak světlo světa spatřila nahrávka symbolicky nazvaná Ayó (Sbohem), která je věnovaná zesnulým členům a kterou kapela představila i pražskému publiku.

V Akropoli ten večer sice nebylo plno, ale nevadilo to. Přátelští Garifunové dokázali navodit skvělou atmosféru a publikum rozezpívat i roztančit v karibských rytmech. Největší pozornosti se dostávalo perkusistovi v jamajské čapce, který hrál na podivný hudební nástroj – perkuse vyrobené z želvích krunýřů. Celým večerem provázel usměvavý kytarista Lloyd Augustine, který publiku vyprávěl o kapele i životě lidu Garifuna.

I když zpěvačka Desiree Diego působila zpočátku nepřístupně, v průběhu večera se stále častěji pouštěla do karnevalového tance punta (podobného sambě) a jednoduché taneční kroky naučila i publikum. To nešetřilo potleskem a kapela přidávala. A kdo chtěl, mohl si trochu karibské atmosféry odnést domů. A že zájemců se u pultu s CD po koncertě sešlo hodně.

Info

The Garifuna Collective (bz)
2. 10. 2013, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace