Barka Fabiánová | Články / Reporty | 08.10.2013
Díky agentuře Rachot se do českých luhů a hájů daří už nějaký ten pátek dostávat umělce z celého světa a zvídavému publiku rozšiřovat hudební obzory. Po nigerijském bluesrockovém kytaristovi Bombinovi a pětici marseillských pěvců z Lo Còr de la Plana se v Praze zastavili i hudebníci z malého středoamerického státu Belize – The Garifuna Collective.
Garifunové, potomci afrických otroků a karibských Indiánů, obývají území dnešního Belize, Nikaraguy, Guatemaly a Hondurasu. Početná komunita si zachovala svůj jazyk i tradice a v roce 2001 byla jejich kultura zapsána na seznam UNESCO. Do širšího podvědomí se Garifunové dostali i díky hollywoodskému trháku Piráti z Karibiku, i když v roli nepříliš populární, jako skupina kanibalů.
Kapela v roce 2007 vydala debutové album Wátina, které bylo označeno za jedno z nejlepších v oblasti world music. Bohužel pár měsíců po vydání utichl navždy jeden z vůdčích hlasů kapely, propagátor lidu Garifuna – Andy Palacio. V následujících letech přišla kapela o další dva členy, ale i přes tragický osud se Garifuna Collective rozhodli ve své tvorbě pokračovat. Po pěti letech tak světlo světa spatřila nahrávka symbolicky nazvaná Ayó (Sbohem), která je věnovaná zesnulým členům a kterou kapela představila i pražskému publiku.
V Akropoli ten večer sice nebylo plno, ale nevadilo to. Přátelští Garifunové dokázali navodit skvělou atmosféru a publikum rozezpívat i roztančit v karibských rytmech. Největší pozornosti se dostávalo perkusistovi v jamajské čapce, který hrál na podivný hudební nástroj – perkuse vyrobené z želvích krunýřů. Celým večerem provázel usměvavý kytarista Lloyd Augustine, který publiku vyprávěl o kapele i životě lidu Garifuna.
I když zpěvačka Desiree Diego působila zpočátku nepřístupně, v průběhu večera se stále častěji pouštěla do karnevalového tance punta (podobného sambě) a jednoduché taneční kroky naučila i publikum. To nešetřilo potleskem a kapela přidávala. A kdo chtěl, mohl si trochu karibské atmosféry odnést domů. A že zájemců se u pultu s CD po koncertě sešlo hodně.
The Garifuna Collective (bz)
2. 10. 2013, Palác Akropolis, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.