Tomáš Kouřil | Články / Reporty | 10.05.2022
Turné islandských GusGus k poslednímu albu odsunul covid o nekonečných šest měsíců, a tak se brněnská Fléda dočkala elektronických producentů skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Daníel Haraldsson a Birgir Þórarinsson na ní opět o kousek posunuli svůj typický sound, v němž se mísí taneční hudba, syntezátory uvozujících osmdesátá léta i snová, takřka magická nálada posouvající tvorbu GusGus mimo žánrová pravidla. Velký podíl na tváři a síle poslední nahrávky má i zpěvačka Margrét Magnúsdóttir, která skupinu aktuálně doprovází.
Večer otevírají čeští Himalayan Dalai Lama a svojí klidovou, přemýšlivou elektronikou přispějí k uvolněné náladě. Zasloužili by si větší publikum. Prostor se vyplní až před devátou, o chvíli později přichází Þórarinsson, jak jinak než v dámském topu, a chvilku po něm i Haraldsson v květovaném kompletu a Magnúsdóttir v bílé bundě s kovbojskými třásněmi. A rovnou do aktuálního materiálu, zazní Higher i Simple Tuesday. Vokály jsou bezchybné a bez jediného zaváhání a když společně zpívají „When will I decide not to hide, On a simple Tuesday, On a simple day?“, je jasné, že půjde o mimořádný večer. První vrchol přichází s fantastickým refrénem skladby Our World, v němž se Daníel a Maigrét střídají: „To our world (Crucified on a frame), To our world (Approved by everyone), To our world (You can light it up in flame), To our world (Our world is yours to play).“ Tahle pasáž je vtahující z desky, naživo je ale díky precizním a nenuceným pěveckým výkonům ještě o level výše.
fotogalerie z koncertu tady
Dojde i na starší tracky, dalším vrcholem je Over (Arabian Horse), svou prací s gradací jedna z nejlepších skladeb kapely. Od této chvíle je publikum naprosto elektrizované a ze začátku pohybově úsporní GusGus se roztancují. V závěru dojde i na úplné začátky - zazní třeba Purple z první desky Polydistortion, která celou Flédu definitivně uhrane. Více než hodina uplyne jako nic a GusGus se za jásotu vytrácejí z pódia.
Je jedno, kolik nám je let, stejně tak nezáleží na tom, jestli slyšíme hudbu překračující žánry, anebo jen vkusně ozvláštněné disko, GusGus mají co říct každému.
GusGus (is) + Himalayan Dalai Lama
6. 5. 2022 Fléda, Brno
foto © Vít Řezáč
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.