Dominik Polívka | Články / Reporty | 27.06.2019
Pozdě, ale přeci. Letní výheň versus Cave In. Naivní představa, že bude v podzemí lépe, a ještě naivnější pocit, že po roce po tragickém odchodu basáka Caleba Scofielda už nebude třeba kapesníku. Vzpomínali všichni, a nejen na Scofielda, jehož místo naživo zastoupil Nate Newton z Converge, ale i na jednotlivá období a růst kapely. Ta se po kultovním debutu Until Your Heart Stops, jenž nastínil jejich chaotic hardcorovou povahu, pustili do spacerockových vod na druhém albu Jupiter. S třetí deskou Antena se kapela dostala na MTV, aby se s tou čtvrtou Perfect Pitch Black vrátila zpět k tvrdému undergroundu. Jejich neustálý zvukový vývoj od metalcoru a alt metalu po progresivní space rock byl a je zajímavý dodnes.
Předkapela Five Seconds to Leave se stěží vešla na skromné pódium. Trojice z Jidřichova Hradce si libovala v hutných dlouhých riffážích, atmosférách a procítěních, prvky stoneru, sludge a doomu prostupovaly sklepem. Dynamická bicí jistě směrovala tok valící se bažiny, ve které se obzvlášť baskytara uměla prodat, zato u kytary se několika zádrhelům a pomalým nasazením nepodařilo vyhnout. Vzletné promachy a pomalá vybrnkávání zachránila vlasatému „djůdovi“ čest. Tvrdšími polohami a schopností jednoduše a trefně přecházet ze sloky na sloku dokázali, že vynechávat support se nevyplácí.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Jak je možné, že tříčlenná skupina není sto udělat na stagi ani krok a čtyřčlenná s tím nemá sebemenší problém, nepochopím. Cave In otevřeli masivní zvukový vesmír, těžké dravé kytary mrštně prolínaly vykreslované melodie, které se postupně měnily na bortící se zvukové stěny. Každý z nástrojů byl výborně rozeznatelný. Velice živé a nekompromisní bubnování Johna-Roberta Connerse neznělo nikdy stejně, i když nešlo o žádné technické výstřelky. Za většinou efektových koktejlů stál kytarista Adam McGrath, a pokud zrovna nesoupeřil se zpěvákem a hlavním kytaristou Stephenem Brodskym v riffech, střílel přes tremolo s phaserem nasekané kytarové tóny až feedbacky. Brodskyho čistý zpěv dokonale kontrastoval s Newtonovým řevem podaným bez manýry dnešních scenecore wannabes.
Cave In jeli bez prodlení, mezi písněmi vyplňovaly prostor noiseové koláže a všechno tak znělo jako jeden nekonečný song. Za nadšením ze hry a sršící energií všech členů byla cítit tíseň a neklid, kterou se snažili s každým posthardcorovým refrénem smýt. Zazněl průřez celou jejich tvorbou a před posledním songem Sing My Lovers konečně promluvil Brodsky k publiku: „This is Calebs bass guitar. He is here with us all right now…“
Za celý koncert se nestrhl jediný mosh nebo circle pit. Všichni věděli, o co jde. Přišli se rozloučit, zavzpomínat a zároveň oslavit etapu toho nejlepšího, co kdy hardcore vyprodukovalo. Bylo to silné.
No one leave me saying goodbye
No more dreams, waiting to die
I need to shake my blood
How it feels, gone flood
Cave In (us) + Five Seconds to Leave
25. 6. 2019 Café V lese, Praha
foto © Anna Baštýřová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.