Články / Reporty

He is here with us all (Cave In)

He is here with us all (Cave In)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 27.06.2019

Pozdě, ale přeci. Letní výheň versus Cave In. Naivní představa, že bude v podzemí lépe, a ještě naivnější pocit, že po roce po tragickém odchodu basáka Caleba Scofielda už nebude třeba kapesníku. Vzpomínali všichni, a nejen na Scofielda, jehož místo naživo zastoupil Nate Newton z Converge, ale i na jednotlivá období a růst kapely. Ta se po kultovním debutu Until Your Heart Stops, jenž nastínil jejich chaotic hardcorovou povahu, pustili do spacerockových vod na druhém albu Jupiter. S třetí deskou Antena se kapela dostala na MTV, aby se s tou čtvrtou Perfect Pitch Black vrátila zpět k tvrdému undergroundu. Jejich neustálý zvukový vývoj od metalcoru a alt metalu po progresivní space rock byl a je zajímavý dodnes.

Předkapela Five Seconds to Leave se stěží vešla na skromné pódium. Trojice z Jidřichova Hradce si libovala v hutných dlouhých riffážích, atmosférách a procítěních, prvky stoneru, sludge a doomu prostupovaly sklepem. Dynamická bicí jistě směrovala tok valící se bažiny, ve které se obzvlášť baskytara uměla prodat, zato u kytary se několika zádrhelům a pomalým nasazením nepodařilo vyhnout. Vzletné promachy a pomalá vybrnkávání zachránila vlasatému „djůdovi“ čest. Tvrdšími polohami a schopností jednoduše a trefně přecházet ze sloky na sloku dokázali, že vynechávat support se nevyplácí.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Jak je možné, že tříčlenná skupina není sto udělat na stagi ani krok a čtyřčlenná s tím nemá sebemenší problém, nepochopím. Cave In otevřeli masivní zvukový vesmír, těžké dravé kytary mrštně prolínaly vykreslované melodie, které se postupně měnily na bortící se zvukové stěny. Každý z nástrojů byl výborně rozeznatelný. Velice živé a nekompromisní bubnování Johna-Roberta Connerse neznělo nikdy stejně, i když nešlo o žádné technické výstřelky. Za většinou efektových koktejlů stál kytarista Adam McGrath, a pokud zrovna nesoupeřil se zpěvákem a hlavním kytaristou Stephenem Brodskym v riffech, střílel přes tremolo s phaserem nasekané kytarové tóny až feedbacky. Brodskyho čistý zpěv dokonale kontrastoval s Newtonovým řevem podaným bez manýry dnešních scenecore wannabes.

Cave In jeli bez prodlení, mezi písněmi vyplňovaly prostor noiseové koláže a všechno tak znělo jako jeden nekonečný song. Za nadšením ze hry a sršící energií všech členů byla cítit tíseň a neklid, kterou se snažili s každým posthardcorovým refrénem smýt. Zazněl průřez celou jejich tvorbou a před posledním songem Sing My Lovers konečně promluvil Brodsky k publiku: „This is Calebs bass guitar. He is here with us all right now…“

Za celý koncert se nestrhl jediný mosh nebo circle pit. Všichni věděli, o co jde. Přišli se rozloučit, zavzpomínat a zároveň oslavit etapu toho nejlepšího, co kdy hardcore vyprodukovalo. Bylo to silné.

No one leave me saying goodbye
No more dreams, waiting to die
I need to shake my blood
How it feels, gone flood

Info

Cave In (us) + Five Seconds to Leave
25. 6. 2019 Café V lese, Praha

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace