Články / Reporty

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha | Články / Reporty | 15.11.2019

Ve středu vystoupila v pražské Lucerně legenda hip hopu De La Soul, koncert ukončoval 23. ročník festivalu Struny podzimu. Ten se sice soustředí zejména na jazzovou a klasickou hudbu, zároveň ale v posledních letech zve i velká jména alternativní hiphopové scény jako například Shabazz Palaces nebo Open Mike Eagle.

Na letošek připadá třicáté výročí od vydání debutu De La Soul 3 Feet High and Rising. To bývá stavěno do opozice k agresivnímu gangsta rapu pro své pozitivní vtipné texty a kreativní samplování. De La Soul jsou tak spolu s Tribe Called Quest a Jungle Brothers kmotry „alternativní“ větve hip hopu, kterou zastupují Mos Def, J Dilla, MF Doom, Madlib a další.

Večer zahajovala předkapela Chris Dave and the Drumhedz, které festival v doprovodném textu představil jako hudebníky „kombinující nejrůznější žánrové vlivy od moderního jazzu přes rock až po R&B či hip hop”. Na studiovce i živácích na Youtube zní hudba Chrise Davea velmi zajímavě a neotřele. O to větší bylo zklamání, když čtyři hudebníci v klasickém složení kytara, baskytara, bicí a zpěv předváděli spíše něco na způsob nesoustředěných rozvolněných jamů. Místy byla jejich hra pro svoji bezcílnost až frustrující – hráči jako by nemohli nahodit motor a téměř se nepotkávali. Nejlepší výkon, který ten večer předvedli, byl průměrný cover skladby Vitamin C od krautrockových Can.

Když předkapela po hodině skončila, netrvalo dlouho a na stagi už stál pult DJe Masea, který také celý koncert brzy odstartoval. Skandováním „dela dela dela“ si diváci přivolali i zbylé dvě třetiny skupiny, Posdnuos a Trugoy se velmi rychle zabydleli na opačných stranách podia a po zbytek večera se svým polovinám hlediště intenzivně věnovali. Hypováním diváků rapeři strávili možná až trochu moc času z pouhé hodiny, kterou ten večer hráli, nicméně většina lidí si koncert užívala a do mávání rukama a opakování frází se pouštěla s upřímným nadšením.

fotogalerie z koncertu tady

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky, skládal se ze songů napříč celou diskografií. Zazněla All Good nebo A Roller Skating Jam Named Saturdays s náladou horečky sobotní noci, která dostala všechny do varu, vzpomnělo se i na předčasně zemřelé J Dillu a Phife Dawga z Tribe Called Quest. Nakonec došlo i na největší hity – skupina zahrála legendární Stakes Is High, Me, Myslef & I a výbornou Ring Ring Ring (Ha Ha Hey), do které se všichni tři opřeli.

Vrchol večera byl zároveň jeho zakončením. Až nepochopitelně tiše se Posdnuos a Trugoy vypařili ze stage a koncert vyšuměl do ztracena desetiminutovým setem DJ Masea, který končil reggae songem Is This Love znějícím v poloprázdném sálu.

Info

Struny podzimu: De La Soul (us) + Chris Dave & The Drumhedz (us)
13. 11. 2019 Lucerna Velký sál, Praha

foto © Lukáš Bandura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace