Jakub Béreš | Články / Reporty | 20.04.2015
Německá senzace new rave boomu konce minulé dekády zahrála v pátek večer v zaplněném pražském Roxy klubu. Dvouhodinový set roztančil každého, jenže asi jinak, než si někteří představovali. Indie disco, zvuk typický pro Digitalism, je mrtvý, stejně tak se slehla zem po new ravu, a z nostalgického večera se stala jenom další páteční party.
Přitom na začátku šlo všechno podle představ. Do It Again od The Chemical Brothers, jako připomínka roku 2007. Tímhle směrem se měla celá show ubírat. Nejlepší album Digitalism je jejich debut Idealism (taktéž 2007), ve stejném roce vyšlo i Cross od Justice nebo debut Klaxons. Všechna jména spojuje ono velké hudební hnutí, které doprovázelo dospívání jedné generace. Crystal Castles, Simian Mobile Disco a kultovní hudební label Kitsuné, to je pár příkladů toho, co se tehdy dělo.
DJ set s sebou nese svobodu, ale i jisté prokletí. Kdyby si Digitalism vybrali originálnější cestu a ladili ho do původních žánrových intencí, tak by dokázali bavit celý klub, a ještě by uspokojili fanoušky. Nová taneční tvorba by byla hned o něco stravitelnější, kdyby ji doprovázely remixy nu-raveových interpretů, takhle dvě hodiny funkční, ale ničím specifické taneční jízdy dřív nebo později unudily každého. Pogo, Idealistic, Wolf a všechny další výrazné songy z diskografie dua sice zazněly, ale v plejádě dancefloorových vypalovaček nevyzněly.
Celý večer ne nesl v duchu velké párty, která vás nalákala na jméno Digitalism, ale ve výsledku bylo tak trochu jedno, kdo stál za pultem. Jindy trefný stage design od KinocirKus crew svou monumentálností zabil jakoukoliv interakci mezi pultem a publikem, do vysoké bílé zdi narážely projekce, v nichž se ztrácely postavy obou muzikantů. Podobných akcích bylo a ještě bude spoustu, časy se mění a to, co kdysi bylo indie, dnes těží z velikosti své značky. Tak čistý a uhlazený set jsme si od Digitalism nezasloužili.
Digitalism (de) dj set
17. 4. 2015 Roxy, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.