Články / Reporty

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Polka | Články / Reporty | 21.11.2019

Intimní a tichý duch. Lidé sedící na koberci, který už má ledacos za sebou, sledují klavíry po stranách scény, které v doprovodu světel budí dojem neviditelné předkapely. To už ale nenápadně vchází na scénu šedovlasý Islanďan, usedá za klavír a pomaličku se houpe v rytmu své hry.

V sále je hrobové ticho, bary musí být zavřené, aby nerušily. Každé zakašlání, každý pohyb rezonuje jako nikdy. Arnalds se po úvodní skladbě chopí mikrofonu, rozhlédne se po poloosvětleném auditoriu a poprosí, zda si nás může nahrát. Když z toho nic nebude, nevadí, má něco v záloze. Dobře namotivované publiku spustí hlasité sborové „Á“. „Zdá se, že jsou mezi vámi profesionální zpěváci,“ zajásá Arnalds, usedá zpět ke klavíru a do skladby Þú ert jörðin moduluje nahrávku. Skvělý ice breaker! Publikum se cítí být součástí show, která se odehrává většinou v pološeru.

Doprovod klavírům dělají cello, viola, první a druhé housle, občas bicí a Arnalds působí svými pohyby uprostřed tělesa jako živý metronom, který udává nejen rychlost, ale i náladu. Při hře se občas dívá zaslepeně ke stropu a působí jako němý anděl, který hledá boha v oblacích. Skladba Only the Winds pak intimitu dynamicky rozbíjí a světelná show efektivně podporuje zážitek z hudby. Arnalds se na chvíli chopí mikrofonu a začne vyprávět svůj životní příběh a to, jak začal elektronickou hudbu využívat po autonehodě, kvůli níž měl problém rozhýbat pravou ruku, což „je trochu problém v případě pianisty“.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Následnou tvůrčí krizi pak překonal díky indonéskému svátku ticha, který slaví tamní obyvatelé proto, aby si mohla příroda jeden den odpočinout od lidí. Následuje skladba vyjadřující právě toto ticho a publikum se dostává do jakési hromadné meditace, kterou jen občas prořízne neomalený hlásek dvouletého posluchače. Táhlé a místy zemité tóny houslí, tiché údery do klavíru a dlouhé pauzy vyžadují nebývalou trpělivost a soustředěnost. Absolutní koncentrace přichází i od hráčů, kteří vykazují v konfrontaci s elektronickou složkou skladeb naprostou přesnost, a zároveň schopnost hrát potmě. Jako poslední zazní Near Light, diváci se nadšeně zvedají ze strnulých pozic a freneticky tleskají. Na přídavek si ale musejí počkat docela dlouho.

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu. Arnalds na závěr ocení uvolněnou atmosféru a přisuzuje ji i rockovému sálu, který tolik nesvazuje. Pak spustí 3005, jednu ze starších skladeb, která se údajně k místu s kobercem od piva náramně hodí.

Info

Ólafur Arnalds (is)
19. 11 2019 Sono Music Club, Brno

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace