Články / Reporty

I´m a lipstick lover! (Bitch Queens na Jarní alternativě)

I´m a lipstick lover! (Bitch Queens na Jarní alternativě)

Shaqualyck | Články / Reporty | 27.05.2014

Pozvání do staré konírny místního zámku přijali The Finally, Slaves of Stadium Rock, Bitch Queens a Blues for the Redsun. Kdo říkal, že na maloměstech se nic neděje? Podobně odvážný line-up by zdejším promotérům mohli leckde závidět. Rozjímavou půlhodinku na pozvolna se naplňujícím nádvoří utnul halasný pokyn ohlašující začátek prvního koncertu, bezmála letní sobotní večer odstartovali šumperští indie rockeři. The Finally mají za sebou release tour k nové desce, a přestože během šňůry přišli vinou vychcaných nenechavců o nástroje, na jejich výkonu to nebylo znát, i s půjčeným vybavením zahráli přesvědčivě a energicky. Těžiště setu tvořily skladby z čerstvého (a mimořádně vyvedeného) alba Big Love in a Small Town, navrch přestavili nový matroš (Light and Dark výborná!). S každým dalším odehraným koncertem jsou jistější v kramflecích, na první pohled je společné hraní baví. Žeru hajtku v Get Back, během Last Time fascinovaně visím na strunách a když se to celé v závěru utrhne a famózní riff exploduje ve skupinový shoegazeový uragán, není co dodat. Snad jen posbírat ze země popadané čelisti a popřát sympatické čtveřici hodně štěstí do další práce.

Pauzu vyplnil každý po svém, někdo nasával chmeloviny, jiný atmošku nasvíceného zámku, kterou umocňovalo přilehlé historické centrum s hradbami a příjemným náměstím. Netrvalo dlouho a z konírny se ozval lomozivý nástup Slaves of Stadium Rock. Pražská sestava s mezinárodním prvkem slyšitelně holduje přímočarému rockovému zvuku bez zbytečných kudrlinek. Trochu Kabát, trochu AC/DC. Nedostatek invence nahrazují zápalem. Songy měly odpich, ale nebezpečně rychle se začaly opakovat a nudit. Možná kdybych víc rozuměl textům v prskané čengliš nebo měl více v krvi… V každém případě obecenstvo se jim sešlo víc než obstojné a rázný cover od The Police na závěr to narovnal. Hipsteři, punkeři, hipíci i nemyté metalové hlavy nadšeně zakřepčily pod jednou střechou pro společnou věc. Zvláštní pohled, ale takové už jsou festy. Následná bouřka, kterou přitáhly zdejší kopce, navíc krásně pročistila vzduch. Na hlavní hvězdy večera, švýcarské divočáky Bitch Queens, byli všichni čerství.

Soudě dle zvukovky mají hoši v oblibě Ramones a The Stooges a s velkou mírou nadsázky lze říct, že předvedený repertoár obě legendární uskupení vzdáleně připomínal. Rychlost, agresivita, totální nasazení, polonahá tělíčka. K tomu přičtěte důkladně ocvočkované stejnokroje – model Modrá ústřice, flitry, šminky a nezapomeňte na prostinké texty o sexu, chlastání a, ehm, rtěnkách. Nic složitýho, ale funguje to. Po pár taktech už se to pod pódiem řezalo hlava nehlava a omladina zažívala extatické chvilky. Kdyby mi bylo patnáct, čuměl bych jak tele na nový vrata, coby vyžilý stařešina se jen usmívám a říkám si, že to hoši mají moc hezky vymyšlené. „Gimme, gimme, gimme your kiss!“ a vzduchem letí květinový věneček, který o pár vteřin později končí jako ozdoba na basákově důstojnické čapce. Koncert odmakali, lidi jim blyštivě zpocenou show sežrali i s navijákem a o to šlo. Blues for the Redsun to měli ze Zlína co by kamenem dohodil, možná proto je pořadatelé nasadili na závěr. Anebo se báli, že by se po pár tónech hlasitého intenzivního funeral doomu dali všichni na útěk. Ale dav prořídl jen nepatrně, všichni přečkali dlouhé štelování a pak se zatajeným dechem čelili masivní kytarové erupci, která vše pohřbila pod vrstvou té nejfajnovější černozemě. Z hrobu to vzápětí vytáhl skřípající vokál, který patřil snad Kostěji Nesmrtelnému. Lopata nepřestávala dunivě zahazovat, bicí nepovolily ani krok stranou. Klávesy drolily tmu na prach, iluze temného rituálu se stala realitou. Sakra, tohle byla i přes počáteční technické problémy neskutečná paráda. Do půl druhé do rána.

Info

Jarní alternativa: The Finally + Slaves of Stadium Rock + Bitch Queens + Blues for the Redsun
24. 5. 2014, zámecká konírna, Bystřice pod Hostýnem

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace