Michal Smrčina | Články / Reporty | 22.04.2017
Zaklínač ze Seattlu TJ Cowgill nás svou tvorbou pod jménem King Dude oblažuje už víc jak sedm let. Když zrovna nebrnká ďáblovy písničky, rád si tiskne ďáblovy obrázky na oblečení, které pak pod vlastní značkou prodává. To vše, stejně jako jeho notorické řazení do kategorie dark folku či country, kterému přesto stále uniká, jsme už měli možnost si ověřit – viz jeho archivní koncert ve Finalu nebo třeba v Colloredo-Mansfeldském paláci. Že tentokrát padla volba na smíchovské Futurum, snad jen dokládá, že jeho světlo zatím nepohasíná, a to ani s novou deskou Sex. Právě ta vzbuzovala očekávání, jak Dudovi sednou ostřejší, rock’n’rollové pasáže naživo. Ani Drab Majesty nepřicházeli jako neznámá entita. Komu unikl jejich loňský pražský koncert, tomu otevřelo oči letošní album Demonstration, s nímž bledí chlapci z Los Angeles udělali haló.
Jestli Drab Majesty posledně budili dojem hlučného postpunkového uskupení, tuto show uvedli jemněji. Letargické publikum by sice pravděpodobně nenakoply ani tanečnější motivy, ale na plavbu melodickými snovými krajinami a znalecké potřásání hlavou jsou „drábové“ skvělí. V případě Drab Majesty nejde jen o hudbu, druhou polovinu zážitku tvoří vzezření – kdo by nechtěl na chvíli zamrznout v rozjímání při pohledu na dvě androgynní bytosti v pláštích, odkazující k osmdesátkovému new wavu, Bowieho alter egům a estetice béčkových sci-fi a okultních hororů nebo třeba italského gialla? Ledový zážitek násobila ospalá, studená světla a měkké závoje kouře, zatímco do diváků tepaly tu strojové beaty, tu utopené melodie. Představení příjemně splynulo v jeden celek, ale energií nenabilo.
King Dude a jeho banda šli přímo k věci a obecenstvo zelektrizovali hned řízným otvírákem Holy Christos. Dav zhoustl a bylo cítit uvolněnost, kterou frontman s občasným úsměvem či spíše ušklíbnutím šířil. Chvilka s plíživou Leather One, kterou následovaly folkovější formáty Dudovy americany, do jejichž silných melodií prskaly hlučné riffy. Track Sex Dungeon dodal potřebný drive, muzikální výstřely v I Wanna Die at 69 zas nabádaly k jiným nepravostem. Hladce oholený, soustředěný, napjatý TJ působil sice utrmáceně, ale spokojeně. Písně občas prokládal krátkými glosami, jež neměly takový ohlas, diváci si žádali vrchovatou hudební nálož. A nebyli zklamáni – King Dude s chutí naservírovali přídavek o několika chodech.
King Dude (us) + Drab Majesty (us)
18. 4. 2017 Futurum Music Bar, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.