Michal Smrčina | Články / Reporty | 22.04.2017
Zaklínač ze Seattlu TJ Cowgill nás svou tvorbou pod jménem King Dude oblažuje už víc jak sedm let. Když zrovna nebrnká ďáblovy písničky, rád si tiskne ďáblovy obrázky na oblečení, které pak pod vlastní značkou prodává. To vše, stejně jako jeho notorické řazení do kategorie dark folku či country, kterému přesto stále uniká, jsme už měli možnost si ověřit – viz jeho archivní koncert ve Finalu nebo třeba v Colloredo-Mansfeldském paláci. Že tentokrát padla volba na smíchovské Futurum, snad jen dokládá, že jeho světlo zatím nepohasíná, a to ani s novou deskou Sex. Právě ta vzbuzovala očekávání, jak Dudovi sednou ostřejší, rock’n’rollové pasáže naživo. Ani Drab Majesty nepřicházeli jako neznámá entita. Komu unikl jejich loňský pražský koncert, tomu otevřelo oči letošní album Demonstration, s nímž bledí chlapci z Los Angeles udělali haló.
Jestli Drab Majesty posledně budili dojem hlučného postpunkového uskupení, tuto show uvedli jemněji. Letargické publikum by sice pravděpodobně nenakoply ani tanečnější motivy, ale na plavbu melodickými snovými krajinami a znalecké potřásání hlavou jsou „drábové“ skvělí. V případě Drab Majesty nejde jen o hudbu, druhou polovinu zážitku tvoří vzezření – kdo by nechtěl na chvíli zamrznout v rozjímání při pohledu na dvě androgynní bytosti v pláštích, odkazující k osmdesátkovému new wavu, Bowieho alter egům a estetice béčkových sci-fi a okultních hororů nebo třeba italského gialla? Ledový zážitek násobila ospalá, studená světla a měkké závoje kouře, zatímco do diváků tepaly tu strojové beaty, tu utopené melodie. Představení příjemně splynulo v jeden celek, ale energií nenabilo.
King Dude a jeho banda šli přímo k věci a obecenstvo zelektrizovali hned řízným otvírákem Holy Christos. Dav zhoustl a bylo cítit uvolněnost, kterou frontman s občasným úsměvem či spíše ušklíbnutím šířil. Chvilka s plíživou Leather One, kterou následovaly folkovější formáty Dudovy americany, do jejichž silných melodií prskaly hlučné riffy. Track Sex Dungeon dodal potřebný drive, muzikální výstřely v I Wanna Die at 69 zas nabádaly k jiným nepravostem. Hladce oholený, soustředěný, napjatý TJ působil sice utrmáceně, ale spokojeně. Písně občas prokládal krátkými glosami, jež neměly takový ohlas, diváci si žádali vrchovatou hudební nálož. A nebyli zklamáni – King Dude s chutí naservírovali přídavek o několika chodech.
King Dude (us) + Drab Majesty (us)
18. 4. 2017 Futurum Music Bar, Praha
foto © Romana Kovácsová
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.