Zelenej | Články / Reporty | 26.05.2014
Jak je důležité míti masochisty/promotéry. Jak je důležité míti k.y.e.o., díky kterým nás v pátek v MeetFactory podruhé lapil Ben Frost pod krkem a asi hodinu různými postupy rdousil. Ve stejné sestavě jako předloni, ale s novou deskou A U R O R A uvedl do tranzu typickými, několikaminutovými ambientními nájezdy a ubíhající čas neuchopitelně lámal ve vzduchoprázdnu. Právě tyhle dlouhé gradace z absolutního ticha, části, které výjimečně nervou kusy mozku ven nosem, nedávají povel k hovoru. Ani o tak důležitých věcech, jako že už zase chčije. Filcky na ukecaný lidi na koncertech. Co v nás živí tu netrpělivost?
První mocná vlna zvuku projíždí napjatou MeetFactory, nadzvedává triko a žaludek, přesně tak, jak to chceme. Pro to jsme tady, potřebná dávka Frosta. Obrys postavy stroze cukající kytarou obemykají paprsky světla. Při prvních úderech už se orgány rozpomínají na ten pocit a protočí se na uvítanou. Potlačím nutkání zařvat, rezonance stejně vše pohltí. Po těle cestuje signál, který Ben vysílá do sálu. Z frostovské hypnózy párkrát za večer vytrhne výbuch nadšení, potlesku a pískotu. Ti na pódiu se ale nikdy vytrhnout nenechají a celý koncert odehrají se soustředěnou tváří. Shahzad Ismaily se před každým bubenickým výpadem tiše připravuje jako na nějaký rituál, bosá chodidla stočená do klubíčka.
A U R O R A je jiná než Frostovy předchozí desky. Bují energií a životem, je rytmicky intenzivnější, chybí prosté a táhle hluboké tóny. Prudké střídání smrště a klidu stále ovládá sál jako jeden z hlavních rysů. Nejvýrazněji znějí skladby Venter a Nolan s chytlavou melodií, jako kdyby ladil rádio mezi metalovou a disco stanicí. Hodně nahlas. Ještě víc. Jako například Haxan Cloak, Frost si jako jeden z mála nepomáhá projekcí a je to jedna z jeho velkých předností. Strohé osvětlení a stroboskopy mění na intenzitě a agresi a nutí zavřít oči, ztratit i ten poslední kontakt s realitou. Na co realita?
Leckdo se mi posledně vysmál, že mi Frost vehnal slzy do očí. Ne že by mě rozbrečel, spíš mi něco spadlo do oka. Možná poznání. Protože takovéhle koncerty jsou vždycky něco víc než jen koncerty a je těžké ten zážitek někomu předat. Chápu Shereskyho, že s Frostem objíždí svět jako zamilovaná fanynka. Jako by nějaký podvědomý lidský pud potřeboval vtáhnout do tornáda, nechat se zavalit sněhovou lavinou. Poddávám se tomu hlasitému násilí, odcházím jako zbitý, oddaný pes.
Ben Frost (aus)
23. 5. 2014, MeetFactory, Praha
foto © Martin Rejsa
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.