keša | Články / Reporty | 15.05.2015
Pokud nepřijde Jakob k vám, musíte vy k Jakobovi nebo mu alespoň naproti. A do Varšavy je to přece jen blíž než na jeho rodný Nový Zéland. Jakob se Čechám, nevím proč, vyhnuli obloukem.
Vlakem tam a zpátky na otočku, do klubu Hydrozagadka, cihlové baráky ve dvoře, kde jsou tři hospody a hostel. Na dvoře palety k sezení, zaplněno. Perfektní místo, kde takové najdu u nás? Večírek uvádí domácí Moonglass, kapela sestavená z trosek polských post-rockáren, mimo jiné i ze slavnějších Tides of Nebula. Pedalboardy, samply, obří aparát, svítící mikrofon, emoflanelka, podholené vlasy. Výsledný zvuk připomíná Chinaski, kteří si právě koupili delay pedál. Kluci pravděpodobně usilují o zařazení na playlist Evropy 2, stačí jeden a půl songu a odcházím ven, kam je to bohužel taky slyšet. Už vím, proč je dnes post-rock sprosté slovo.
Otočka o 180 stupňů - trio Jakob. Startují vypalovačkou Pneumonic z jejich nejlepší desky Solace, které vévodí chrochtavá basa, kytara je klávesama a bicí navozují stav hypnózy. Rockové nástroje užité nerockově. Jde o trans, který nemá se škatulkou trance nic společného, ale pojmenovat to jinak nelze. Kytara v průběhu setu sílí, kytarista vrství plochy na sebe ve smyčkách, basa jde od vybrnkávání až k podlaze a bicí předou riffy v opakujících se patternech. Tělem a duší kapely je pomyslný čtvrtý nástroj kapely, Dynamika. Jakob projedou všemi obdobími, dostává se i na poslední album Sines, které funguje naživo stejně dobře jako skladby starší, byť deska už nic nového nepřinesla a je spíš zacyklena v objeveném. V poločase, při hitovce Malachite, poprvé zavírám oči. Už se nepotřebuju dívat na muzikanty, zrak ten rituál ruší. Je jedno, jestli stojím před pódiem, nebo na konci davu, vidět už není třeba a do konce setu se to nezmění. Dav kolem je unášen stejně.
Jakob definují post-rock. Jsou mu nejvěrnější kapelou, beze všech těch pidlikaček, přehnaných emo gest a důležitých vyznání. I když slovo post-rock vyslovuju posledních pár let s ostychem, po koncertě Jakob je jasné, že někteří se ho pořád statečně drží a mají proč. Pokud Jakob nepřijede k vám, musíte vy k Jakobovi. Ať to bude kdekoli.
Jakob (nl) + Moonglass (pl)
9. 5. 2015, Hydrozagadka, Varšava
foto © Lazarroni
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.