Veronika Mrázková | Články / Reporty | 01.03.2015
Dan Bárta vstoupil dobře naladěn. S elegantní patkou a v saku neskrýval nadšení a během koncertu sílilo i to publika. A musím se přiznat. Pokud u některých koncertů hledím na jeviště s údivem, obdivem či vděčností, Bártův šarm ve mě vyvolává i zamilovanost. Navíc jeho pěvecká svoboda, umožňující neskutečnou hravost, časem netratí. Odvážné improvizace stále sahají od sotva slyšitelných hloubek až po ptačí výšky, k tomu přidal nečekaně divokou choreografii a předvedl skutečnou show plnou vtipných momentů. Ani na chvíli nepřestával tančit a bavit publikum osobitými hláškami nebo nečekanými hlasovými projevy, navíc byl vybrán příjemný průřez kompletní tvorbou. Zazněly písně Illustratosphery, např. Opýšeme Inaší, Živý, Naivní, Innerview, Geist Arbeitet, ale také poměrně nečekané tituly. Chtěl zavzpomínat na tuzemská zlatá muzikálová léta, proto Pilátův sen z legendárního Jesus Christ Superstar. Chtěl nás dojmout, proto připomněl nádhernou Joni Mitchell – za Bártovu verzi by snad i ona sama poděkovala. Neodpustil si ani svou oblíbenou Isobel od Björk, v orchestrální podobě byl k nepoznání popový hit We All ze soundtracku k filmu Rafťáci.
Složení publika bylo velmi různorodé. Část osazenstva přišla v rámci svého předplatného Janáčkovy filharmonie, a tak se někteří zúčastnění nejprve podivili, u závěrečných ovací vestoje už neseděl nikdo. Bárta si dovolil rockové trsání i prudší skladby, smyčcová sekce překvapovala složitým disharmonickým těkáním. Nepředstavujte si sladkobolné a kýčovité smyčcové doprovody, jaké jsou známé u velkých popových hvězd. Tady se snoubil grandiózní jazz s inovativním tělesem vedeným Stanislavem Vavřinkou. Filharmonie koneckonců prokázala svou nadprůměrnost už na Colours of Ostrava při doprovodu Antonyho Hegarta. Hlavní přípravnou práci tentokrát odvedl skladatel a pianista Jiří Levíček (na poslední desce Robert Balzar Tria vyměnil Stanislava Máchu). Skladby dokázal skrze filharmonii zdramatizovat a ozvláštnit, nikoli pouze podbarvit nebo nafouknout. Sám navíc skvěle sekundoval na piáno jak Chyškovi, tak Balzar Triu a přidal několik drobných sólo-partů. Bárta se pak neváhal zpožďovat, prodlužovat fráze, lámat vlastní schémata... A na závěr potěšil písní z kategorie "škoda, že jsme si je nenapsali sami", Stingovou peckou Seven Days a zcela uřícený se velmi dlouho klaněl. Gong je pro koncerty požehnaným místem. (Další netradiční koncert chystá Janáčkova filharmonie na 30. dubna, kdy přijede Miro Žbiro.)
Janáčkova filharmonie Ostrava & Dan Bárta s Illustratosphere Symphonic - III. koncert cyklu Gong
26. 2. 2015, Gong, Ostrava
foto © Ivan Korč
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.