Články / Reporty

Divoká banda: Space & Sound + Ostravská banda v Praze

Divoká banda: Space & Sound + Ostravská banda v Praze

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 29.11.2016

Když jsem před lety slyšel o legendárním provedení Stockhausenovy skladby Gruppen pro tři orchestry, kterou hudebníci po nadšených ovacích z fleku vystřihli znovu, nenapadlo mě, že se mi poštěstí něco podobného. Budiž, v Karlíně zaznělo přelomové dílo 20. století jen jednou, ale Janáčkova filharmonie spolu s Ostravskou bandou si za jeho zvládnutí ovace zasloužily. Vůbec celý nápad na večer poskládaný z hudby nové i staré (Gruppen za rok oslaví šedesátku!) a komponované pro nadstandardní ansámbly zaslouží potlesk a obdiv – jakkoli se v praxi povedl jen z poloviny.

Čímž narážím především na prázdná místa v sále, který by krom tří orchestrů zvládl pojmout i daleko početnější publikum. Mohli jste v něm sice zahlédnout důležité figury tuzemské hudební, ale třeba i mecenášské scény, ale jinak se Ostravě nepodařilo přilákat nikoho mimo rybníček soudobé vážné hudby. A je to škoda, protože už druhá skladba večera, beautiful to me. ah mladého polského skladatele Jacka Sotomského, by svými témbry, taženými sólistou z akordeonu a přímo autorem generovanými pomocí modulárního syntezátoru, trefila do uší leckoho, kdo si potrpí na alternativu.

Koncert nazvaný Prostor & Zvuk ale nepřekvapivě táhl Stockhausen. Hudebníci, naporcovaní do tří těles o třech dirigentech, zvládli Gruppen, jako by jejich partituru běžně snídali. Pravda, Ostravská banda jede dietu soudobé hudby od svého založení a Janáčkovci se už naučili nechichotat, když jim skladatel nepředepíše tón z lidušky, ale stejně – není ani za mák samozřejmé zvládnout zkoordinovat tři oddělené orchestry, zvlášť když ten úplně vlevo sotva viděl, respektive slyšel ten na opačném konci sálu.

Ještě před Stockhausenem v druhé půli koncertu (kromě Gruppen zazněla i čtyřkanálová elektronická kompozice Gesang der Jünglinge) se hudebníci protáhli Variací pro tři orchestry Petra Kotíka, zakladatele a uměleckého vedoucího Bandy. Lhal bych tvrdit, že mi cokoli z Variace utkvělo v paměti, ale s Kotíkem-skladatelem si, na rozdíl od Kotíka-dirigenta a roztržitého impresária, moje hudební cítění nikdy moc nerozumělo.

Právě druhá část Kotíkovy osobnosti se ale naplno projevila v závěru večera. Provedení Atlasu ekliptiky skladatele Johna Cage nevystačilo pouze s autorem doporučovaným překřížením skladby s jeho klavírní Winter Music, ale Kotík do Prahy přivezl ozajstnou dechovku: Hornickou kapelu z karvinské Stonavy. „...a ta nám do toho občas šťouchne,“ avizoval Kotík před udáním taktu a jak řekl, tak stonavští udělali. Šťouchnutí proběhla jen dvě, ale v obou případech byla okouzlující nejenom jako potutelný vtípek, ale jako pozoruhodný kontrast. Zatímco obě Cageovy skladby kreslily vesmír s myriádami mrkajících bodů, Stonava dvakrát vpadla do záběru jako neurvalý, ale fascinující vesmírný koráb nebo rozpálená kometa, přinášející do strnulého vakua život.

Kéž by se totéž podařilo celé akci! Chtělo by se říct, že její ambice předem odsoudil obecný nezájem o soudobou vážnou hudbu, ale afterparty v nedělní Arše byla natřískaná. Banda si v ideálně dimenzovaném prostoru střihla komponovaný večer na téma devadesáti let nové hudby, kam se vešly dvě skladby ze století aktuálního a dvě z minulého. Zatímco historii zastupovali Alban Berg a Salvatore Sciarrino, současnost si rozebrali Kotík a jeho blízký kolega Christian Wolff, americký skladatel s evropskými kořeny. A bylo to skvostné!

Wolffova skladba Trust sice nevybočila z mantinelů, ve kterých člověku bez znalosti hudební teorie moderní hudba splývá, ale vytvořila ideální „předmluvu“ k Bergově Komornímu koncertu – najednou tak srozumitelnému a snadno stravitelnému. Druhou půli si pak mezi sebou rozdělily Kotíkova Nine + 1, možná první autorova skladba, kterou jsem si užil na první dobrou, a následně zcela fenomenální Alegorie noci, potvrzující Sciarrinovu výjimečnost.

Jeden z nejzajímavějších skladatelů posledních dekád vykopává svou kompozici citací Mendelssohna, ale smyčce nás brzy vedou do zcela odlišných zákoutí, než kam původně mířil romantikův veleprovařený koncert pro housle. Jejich part v Arše obstarala Hana Kotková a brala dech. Ono taky dýchat, když Sciarrino (a jeho interpretka) napíná nádherné tóny na hranici slyšitelnosti?

Přál bych si, aby podobná hudba nebo podobný hudební zážitek našli cestu i mimo své soudobé ghetto – živé provedení je nejenom v případě Sciarrinů a Stockhausenů nezastupitelné. Už proto tleskám oběma večerům, byť v tom prvním jsem chtěl přídavek především od dechovky.

Info

Space & Sound / Hudba pro tři orchestry
19. 11. 2016 Forum Karlín, Praha

Space & Sound / Ostravská banda v Arše
20. 11. 2016 Divadlo Archa, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace