Články / Reporty

Jazz kráčí městem a boří (Jazz Goes to Town)

Jazz kráčí městem a boří (Jazz Goes to Town)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 14.10.2017

Jeden večer pršelo, chodníky skoro klouzaly, město jako po vymření. Zabloudil jsem. Druhý byl jako vyměněný. Teplo, cesta do Bio Central jasná, jako když střelí, lidí kolem spousty. A to prosím ve čtvrtek. Podobných kontrastů je hradecký festival Jazz Goes to Town plný.

Konzervativní jazzový purismus není to, co by zdejší dramaturgy přitahovalo. Vedle umělců, jejichž vystoupení jsem měl možnost vidět, jsou i avantgardní výboje Milese Davise vlastně konzervativní. Jistě - trochu přeháním, ale přeci jen se na mysl dere otázka, kde vlastně začíná a končí onen „jazz“, který si festival vetkl do názvu. Snad nástrojové obsazení, snad některé melodické a harmonické postupy, snad… Ale je to vlastně důležité? Jazz Goes to Town ukazuje, že na žánrových škatulkách nesejde.

Letošní ročník nabádá k opuštění strachu z překračování hranic kultur - alespoň hudebně, když už ne jinak. Je plný fúzování jazzu s etnickými prvky a plný souborů, které jsou jen málokdy jednonárodnostní. V tomto ohledu se vymykali Knutdut Men - všichni čtyři Maďaři a na repertoáru něco, co se tradiční představě (free) jazzu blížilo asi nejvíce. Atonální výpady i pravidelný rytmus, dvojice saxofonů, tradiční rytmika. Nebylo to špatné, jen až možná moc usedlé.

Zato Kuhn Fu na to šli úplně jinak. Spolek, který si k nástrojovce přibalil kytaru, se nijak netajil ovlivněním rockem a blues a k tomu přemíchával hojnou porci basklarinetových improvizací. Kuhn Fu budovali hlukové stěny, na pozadí tepala žánrová basa. Na jazz to bylo neobvykle nahlas, s úplně jinou dynamikou, než by se očekávalo.

fotogalerie zde i tady

O dva dny dříve, ve Studiu Beseda, to bylo jako jedno zhoupnutí na houpačce. Seshora dolů. Tomáš Liška a Invisible World Quartet přivezli do příhodně pošmourného Hradce Králové jihoevropské slunce v dynamické a zábavné směsce. A taky přivezli Kamila Slezáka, bubenického ďábla, mistra systematických arytmií. Ten na sebe oprávněně strhával pozornost, ale celý multinárodnostní kvartet předvedl úžasně uvolněný výkon plný chemie mezi spoluhráči.

Opačně působil Bansal Band zformovaný kolem indické houslistky Harpreet Bansal. Ten snoubil indické rágy s evropským pojetím jazzu, i když Indie přeci jen hrála prim. Jen to nebylo ono. Ač virtuózní muzikanti, zůstával mezi nimi odstup, převládalo chladné soustředění na precizní zvládnutí náročné hudby. Jak osvěžující byly řídké momenty, kdy se s dominantními houslemi pouštěly do dialogu ostatní nástroje, momenty, kdy muzikanti komunikovali mezi sebou...

Jazz Goes to Town 2017 se hezky vybarvuje, do České republiky přivezl jazzový progres, a to je dobře. Barvy jazzu jsou, zdá se, nekonečné.

Info

Jazz Goes to Town 2017
10., 12. 10. 2017 Studio Beseda, Bio Central, Hradec Králové

foto © Zuzana Průchová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace