Ji.hlavou #3

Třetí den rozvinul potenciál a dokázal, že i ranní projekce můžou zaplnit i ten největší sál. Díky úspěchu filmu Jana Gogoly s filmem Kateřina Šedá: Jak se dělá mýtus nebylo od věci navštívit autorské čtení Aleše Palána, který se na jejím projektu nemalou měrou podílel. Kateřina Šedá se bohužel zúčastnit nemohla kvůli své práci v Sillicon Valley, což je nabídka, která se neodmítá, ze stejného důvodu chyběla i na premiéře filmu. Zázemí ke čtení nabídl jeden z jihlavských antikvariátů, komorní poklidná atmosféra se spokojeným Alešem vykreslila na festivalu ostrov nefalšované pohody.

Hudební doprovodný program má v tomto ročníku méně nápadité obsazení. Fru Fru, The Spermbankers, Please The Trees, Alaverdi nebo Bonus se letos nekonají, zároveň je hudební produkce o den kratší, nicméně Johannes Benz nebyli vůbec špatné lákadlo. Kdo by ale čekal jména zapadající do myšlenky festivalu, byl asi poněkud zklamán. Sám jsem tajně doufal ve jména jako Kittchen, Boris Carloff nebo třeba Kill the Dandies, i když zrovna Dandyové rozezněli Jihlavu poměrně nedávno. Johannes Benz obalili uhrančivým zpěvem prostor jihlavského Soulu a Thirteen Steps to Hell se svým rebelantským rock’n’rollem rozpustili povolební atmosféru v duchu pogo’n’twist.

S tím nakonec souvisí i pomalu vtírající se pocit nenaplněného očekávání. Po letech účasti se čím dál častěji stává, že nepřichází ona „festivalová bomba“. Nemůže být každý den posvícení, ale přeci jen se zdá, že MFDF prožívá jakousi krizi dospívání.

Snad ještě žádný ročník jsem kvůli porci skvělých filmů neměl tolik času na doprovodný program. Sice právě on poněkud nedoceněně vykresluje tvář festivalu, když vás provádí nejrůznějšími zákoutími Jihlavy, ale jeho kouzlo je i v překvapování. Odepřít si kvalitní film a být o to více potěšen kontaktní a přívětivou atmosférou? Letos zatím ne.