Just Dance (Metronome Festival, den druhý)

Spadne voda, nebo nespadne? Druhý festivalový večer provázelo nervózní očekávání deště. Ten by se hodil spíš k temnému trip hopu Massive Attack než k dusajícímu breakbeatu The Chemical Brothers, jenže obloze neporučíš. Kdo chtěl teplo, musel se hýbat, což mu více než usnadnila festivalová dramaturgie. Před The Chemical Brothers vystoupili na hlavním pódiu domácí Mydy Rybycad, kteří nabídli velmi slušnou diskotéku. Žofie Dařbujánová má suverénní pěvecký projev, což by samo o sobě na udržení pozornosti stačilo, navíc je i na co koukat, protože kostýmy a celková stylizace kapely je někde mezi Arcade Fire a Army of Lovers. K tomu si přidejte pouštění ohně a páry i zpestření v podobě Michaela Viktoříka, který přišel na pódium oděný tak, jako by ještě před chvílí chytal ryby. „Já jsem tady na čundru,“ řekl.

Na ČT Park Stage byl v sobotu hlavní hvězdou David Byrne. Na pódium přišel sám, jen s modelem lidského mozku, ale za pár minut jej doplnilo celkem jedenáct (!) zpěváků a muzikantů a společně nabídli show na pomezí koncertu a divadelního představení, s vypilovanou choreografií a nakažlivou energií. Hudebníci nebyli svázáni nástroji ani mikrofony, které byly mobilní, a nic tak nebránilo tanci. A že bylo na co se hýbat! Hned jako druhá zazněla Lazy, vzpomínka na spolupráci s houseovou legendou X-Press 2, zhruba v polovině došlo na letošní novinku Everybody´s Coming to My House, což je hit jako víno, a obrovské nadšení publika sklidila klasika od Talking Heads. K tomu si Byrne připsal plus u patriotů, když zavzpomínal, že jako teenager viděl polyekran Josefa Svobody a jak moc ho to ovlivnilo.

Už půl hodiny před začátkem setu The Chemical Brothers bylo obtížné dostat se blíž k pódiu. Stejně jako v případě včerejšího koncertu Massive Attack se přitom pozornost upírala nikoliv na muzikanty, ale na obří projekční plochu a další atrakce na krajích pódia, ať už šlo o obří diskokoule nebo gigantické roboty se svítícíma očima. Chemici jsou pro někoho jen „pouštěči“, ale stejně to byl set, v němž bylo zas a znova možno obdivovat schopnost dvojice propojit fragmenty hitů i méně známých skladeb do fungujícího a po většinu času strhujícího setu. Na úvod singl Go! z posledního alba Born in the Echoes, pak kousek Do it Again, do toho ještě kratší kousek Get Yourself High, ze Sometimes I Feel So Deserted šlo zaslechnout sotva dvacet vteřin. Nechytáš se, potřebuješ zastavit? Tvoje smůla, jedeme dál. A než se od Swoon plynule přešlo ke Star Guitar, stihli do toho bratři vložit ještě Temptation od New Order. Protože ji/je mají rádi. Čekali byste, že největší odezvu bude mít Hey Boy, Hey Girl? Taky že ano, ale jen do té doby, než se při Saturate začaly nad publikem vznášet obří nafukovací balóny. The Chemical Brothers jsou naživo dokonalá montáž atrakcí.

Kdo po tomhle vystoupení ještě vyškrábl zbytky síly, mohl je zanechat v Moon Stage, kde měla dvouhodinový DJ set členka Faithless Sister Bliss. Dle očekávání tak zazněla Insomnia i We Come One, ale taky Shout od Tears for Fears nebo v úplném závěru Personal Jesus od Depeche Mode. Čekal jsem house/tranceovou nudu, ovšem tohle bylo nadmíru zábavné. To vám pak přestane vadit i to, že v jednu v noci, kdy stále ještě běží festivalový program, už v areálu neseženete nic k jídlu a jen o trochu více k pití.