Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 12.02.2018
Táborské duo Kalle na podzim loňského roku vydalo napjatě očekávané druhé studiové album Saffron Hills, které definitivně potvrdilo nálepku jednoho z největších objevů na tuzemské alternativní scéně. Kalle zaslouženě sbírají nominace na nejrůznější hudební ocenění a po lehkém zvolnění před vydáním novinky začínají opět intenzivně koncertovat.
Brněnský křest od počátku provázela aura velké události, byť se celá akce sympaticky obešla bez masivní propagace a zástupu známých hostů. Bezmála vyprodaný Kabinet Múz na úvod rozehřála domácí Kochlea. Jejich instrumentální hudba po čase zaváněla jistou monotónností, vše naštěstí vyvažovala hutná filmová atmosféra. Ostatně před pár lety si trojice vystřihla zdařilý živý hudební doprovod k němému filmu na Letní filmové škole v Uherském Hradišti.
Poté už pódium patřilo Kalle. Košatější zvuk Saffron Hills od počátku ilustrovaly klávesy a záplava nejrůznějších efektů, hlavní prvky rukopisu ale zůstaly nezměněny. Hlas Veroniky Buriánkové v klidných pasážích jemně hladil, aby o chvíli později řezal jako břitva, zatímco úsporná kytara Davida Zemana držela vše pohromadě. Jejich nesmělé vystupování je pouhou iluzí, oba dva moc dobře vědí, co dělají. A tak je to správně. Dřívější moment překvapení se možná vytratil, ale podobně silný zážitek z paměti lehce nevymažete.
Nové skladby se přirozeně zařadily vedle staršího materiálu a vytvořily jeden celek, který vyvolával konstantní mrazení v zádech. Nadšené reakce publika nebraly konce a přídavky se zdály natolik nevyhnutelné, že se Kalle ani neobtěžovali hrát obvyklé divadlo s odchodem do zákulisí a návratem na scénu. Příjemně neformálnímu dojmu z celého večera to jedině prospělo.
Kalle + Kochlea
10. 2. 2018 Kabinet Múz, Brno
foto © Matěj Krč
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
