Jarda Petřík | Články / Profily | 06.11.2012
Joshua Davis je na evropském turné. S novým audiovizuálním konceptem objíždí destinace, do kterých coby DJ Shadow většinou nezavítal. Takzvaná „shadowshpere“, obrovská koule, ve které je mistr samplingu a hip hopových beatů během devadesátiminutového vystoupení schovaný s veškerým soft i hardwarovým vybavením, funguje jako dočasné útočiště i jako netradiční projekční plocha. Obrazy díky použité technologii vystupují do prostoru daleko plastičtěji než při klasických 2D projekčních plátnech, umístěných na stěně za pódiem. Jedním slovem je to „worthseeing“ záležitost. A vlastně i worthlistening.
S přídomkem „evropské“ turné to není stoprocentní pravda, jedna zastávka proběhla v izraelském Tel Avivu. Blízkovýchodní hudební nadšenci tak mohli po koncertu Gorillaz v Libanonu a Sýrii zažít další velkou ikonu současné elektronické scény. „Vždycky se snažím být hudebním misionářem, a když jsem si všiml, že Gorillaz navštíví v rámci turné i Sýrii, připomnělo mi to, že musí být úžasné hrát na místech, kam člověk normálně koncertně nezavítá. I proto jsme zařadili jeden koncert v Izraeli do jinak evropského turné. A byla to rozhodně zajímavá zkušenost. Bohužel jsme s sebou z technických důvodů nemohli přivézt ‚shadowsphere‘, která je součástí aktuální tour, ale i tak bylo publikum skvělé, klub byl plný a po organizační stránce se jednalo o standardní gig.“
Nové album vyjde v první polovině roku 2011 a podle všech indicií bude opět instrumentálním a samplingovým dílem. V současné chvíli jsou práce na čtvrté řadové desce zhruba v polovině a podle Davisových slov ho ještě pár měsíců ve studiu čeká. Některé tracky už jsou kompletně hotové a jedním z nich je zveřejněný Def Surrounds Us, který také během koncertu, vedle dalšího nového materiálu, zazněl. „Ten track se možná na nové desce ani neobjeví a rozhodně podle něj nelze soudit, jak dopadne celé album, které bude eklektičtější a stylově těžko zařaditelné jedním, dvěma slovy. Rád atakuju své posluchače odlišnou produkcí a teď k tomu mám obzvlášť důvod, když o mně poslední tři, čtyři roky nebylo slyšet. Pro mě jsou skladby, které dělám, určitou fúzí, i když to slovo strašně nerad používám, klasického Def Jamu, beatů z osmdesátkového hard hip hopu, dubstepu a drum’n’bassu... ale rozhodně to nezní jako jeden styl. Nikdy nebudu produkovat čistě d’n’b nebo dubstepové tracky, od toho tu jsou jiní.“
Což platí i o jeho živých vystoupeních. V Praze zazněl kromě vcelku očekávaného instrumentálního hip hopu a abstraktních polámaných beatů i hodně dřevní jungle a drum’n’bass, rovněž přeaktuální dubstep, ale i rovné techno beaty. O monotónnosti nemohla být řeč, mixy byly svižné a náladotvorné, poslechové části se střídaly s tanečnějšími vskutku hodně rychle. Laptop, gramofony, sampler Akai MPC, ekvalizér – všechno ovládal pouze Davis, jeho ruce se nezastavily a byla radost sledovat, jak improvizuje. Známé tracky z prvních dvou desek byly provázány snad b-stranami, snad EPčky, snad bonusy z obšírné diskografie.
A samozřejmě samply, samply, samply. Alfa a omega Joshe Davise, obsese a vášeň. „Moje objevování starých desek a hledání samplů bylo vždycky hodně osobní. Nikdy jsem se po něčem nesháněl kvůli doporučení jiných producentů, DJů nebo majitelů obchodů. Když je v určité chvíli nějaký interpret hodně vyhajpovaný a jeho produkce neustále samplovaná, tak ho nechci samplovat taky a být jeden z tisíce. Nemyslím tím, že by se změnil můj vztah k producentovi nebo kapele, ve smyslu teď už ho znají všichni, tak ho nemám rád... Nesnáším, když lidé říkají: Teď se mi líbí tohle a teď mám rád tamto a ostatní ignoruju... Když se mi jednou něco líbí, tak je to napořád, neskáču od jednoho k druhému. Strašně mě baví hledat staré, zapomenuté umělce, ať už se jedná o kalifornský country western ze 70. let nebo cokoliv jiného, a nechat se jejich tvorbou inspirovat.“
Chci, aby umělci, které jsem samploval, věděli, že je respektuji a že jsem udělal pro výslednou skladbu stvořenou i z jejich písní maximum. Nesnažím se je vykořisťovat a dělat si jméno na hitu někoho jiného. Tihle umělci jsou většinou rádi, že se někdo pečlivě proposlouchával jejich tvorbou a věnoval tomu čas, protože nejsou známí a slavní. Většina skladeb, které jsem vysamploval, byly do té doby neznámé věci.“
Jedním z nejsilnějších momentů pražského koncertu v interakci s publikem byla skladba Six Days, během níž celý sál zcela intuitivně zpíval. V momentu, kdy ji DJ Shadow po slovech „Tomorrow never comes...“ náhle zcela ztlumil, zaznělo do ztichlého sálu sborové a mrazivé „...until it’s too late“. „Hudbu z I Cry in the Morning od Dennise Olivieriho jsem vysamploval už o několik let dřív do jednoho tracku pro Blackalicous, ale výsledek zněl úplně jinak, v pozadí byl ještě beat a skladba byla nasamplovaná v mono verzi, protože tenkrát ještě nebyla dostatečně vyvinutá technika pro samplování ve stereo kvalitě kvůli velkým nárokům na paměť. I přesto se mi demoverze hodně líbila, ale nikdy jsme s ní v budoucnu už nic neudělali, což mě mrzelo. A tak když jsem pracoval na druhé sólové desce, vzpomněl jsem si na tohle demo a rozhodl se ho přepracovat do stereo verze. Pořád jsem ale nevěděl, co přesně udělat s hudbou, co k ní přidat. Až jednou mi ve studiu hrála skladba od Olivieriho a já měl na hlavě sluchátka přes jedno ucho, ve kterých mi shodou okolností zpívali Colonel Bagshot svou Šestidenní válku... Musel jsem samozřejmě trochu upravit rychlost a další drobnosti, ale bylo to tam!“
„Právě proto celé dny poslouchám různé nahrávky a hledám malé kousíčky, které do sebe zapadnou, to je moje práce, to miluju, i ten prvek šťastné náhody, který je v tom zastoupený. Nicméně i v dalších fázích, až do konečné podoby písně, musí člověk učinit tolik rozhodnutí jako je mix, aranže a způsob, jakým to nasampluje... Pamatuju si, že když jsme Six Days mixovali ve studiu, cítil jsem, že jsem udělal tolik dobrých rozhodnutí, kolik jsem jen mohl a tenhle pocit mám tak u jedné z dvaceti skladeb. I proto je Six Days jedna z mých vůbec nejoblíbenějších.“
Je snadné říct, že hlavním důvodem aktuálního turné DJ Shadowa je vydělání peněz. Ale když pak vidíte skvělou vizuální show, za kterou je skrytá spousta času a práce celého týmu, když vidíte, kolik úsilí a umu ze sebe během vystoupení Josh Davis vydá, a když produkce, kterou slyšíte, není přehráváním vyčpělého materiálu, ale organickým a neuvěřitelně komplexním mixem hudební minulosti, současnosti i budoucnosti, je daleko snazší říct, že DJ Shadow to dělá pro radost. Prý se s dalším turné po vydání čtvrté řadovky do Prahy vrátí. Překonat premiérovou klubovou show u nás bude docela těžký úkol. Ale kdo jiný by měl překročit svůj stín než právě DJ Shadow?
Vyšlo ve Full Moonu #4> / 2010.
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.