Jakub Béreš | Články / Reporty | 10.04.2016
Grime je původní britský žánr z počátku nulté dekády kombinující klubové taneční beaty spolu s explicitním rapem, jenž je označován za nejrealističtější ostrovní hudební hnutí od dob punku. Jde o hlas vyloučených periferií, které jsou převážně osídleny černošskou populací. Tyto hlasy dostaly větší prostor zhruba před deseti lety, kdy MCs jako Wiley nebo Dizzee Rascal (Mercury Prize 2003) zažívali své první komerční úspěchy. Žánrová bublina však začala splaskávat v době, kdy se výše zmiňovaní snažili marně proniknout z vrcholu ostrovních hitparád na americký kontinent.
Na doznívající generaci začátku nulté dekády navazují noví MCs. Tím nejvýraznějším je rapper a producent Skepta, kterému se povedlo restartovat svoji kariéru v momentu, kdy přestal dělat podbízivé hity atakující top desítky hitparád a vrhl se na agitační kousky. Jeho vlajkový hit nové vlny grimu Shut Down byl totiž přímou kritickou reakcí zavrhující vystoupení Kanyeho Westa na předminulých Brit Awards, kdy si na podium přizval řadu MCs, kteří v hlavním vysílacím čase vyvolali u řady televizních diváků strach a nejistotu. Britský časopis NME rázem ocenil skladbu Shut Down jako singl roku 2015 a tím dal prostor mladším jménům jako Stormzy nebo Novelist, kteří pokračují ve společenské kritice.
Stejně jako v Británii je i u nás grime upozaďován a není mu věnována patřičná pozornost. V médiích jsou protežováni umělci ohrazující se proti současným extremistickým náladám, viz včerejší vyhlašování Andělů, přitom většina z nich točí neangažované neutrální desky. Smack jako jediný dokáže ostré výroky zkombinovat s hudebním podkladem, příkladem může být píseň Kdo neskáče není Čech, kterou vydal po aféře z loňského sedmnáctého listopadu.
Smack záměrně přeskočil klasiku Iscream Dance, aby ve dvaceti minutách představil průřez svou tvorbou, kde vedle sebe postavil nové kousky o strachu ve společnosti z prosincové desky Sick a starší úderné typu Mosh Pit, během níž nebylo v prvních řadách bezpečno. Skepta navázal na davové šílenství a po českém plnohodnotném předkrmu naservíroval ještě výživnější hlavní chod. Zlověstný britský rap dokonale padnul do servírovaných beatů, které vždy ve správný čas ustoupily do pozadí, aby daly vyniknout umělcově přednesu jako v předposlední Top Boy. Zato v otvíráku That’s Not Me se nenechaly zahanbit a díky svému tanečnímu nádechu rozpohybovaly natěšený dav, který nevydechl až do závěrečné Shut Down. Tu následně odzpíval jednohlasně spolu s hvězdou večera, a tak opět smetl ze stolu otázku, jestli lze úspěšně kombinovat současné beaty se závažným sdělením.
Skepta (uk) + Smack
6. 4. 2015 MeetFactory, Praha
foto © Filip Kůstka
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.