Články / Reporty

Když přijede kus punkové historie: Bane, Comeback Kid & co.

Když přijede kus punkové historie: Bane, Comeback Kid & co.

woko | Články / Reporty | 10.05.2015

Futurum zeje o sedmé hodině prázdnotou. V čase, kdy už se má publiku věnovat poeta Trey the Ruler se svými sociálními agitkami, se rovnou připravují World Eater. Nikdy byste neuhádli, že to jsou ve skutečnosti Němci, jejich punk vykazuje známky toho nejlepšího z NYHC kapel jako Madball nebo This Is Hell. Štěkané, místy až rapované sloky doprovázejí breakdowny, které několik odvážných rozpohybuje do osamělých slamdances. I když pětice nepředvádí nic nového, stydět se nemusí.

V prostoji se objevuje Trey the Ruler a nesměle prosí publikum o chvíli pozornosti. Začne chrlit v neuvěřitelné kadenci báseň na téma proč tohle a proč támhleto, proč vůbec chodíme od práce, proč, proč, proč. Nestíhám rozumět, ale myšlenka je jasná. Po pěti minutách mizí za překvapivě hlasitého potlesku.

My Iron Lung přispějí do soupisky melodickým hardcorem, který dává vzpomenout na Touché Amoré nebo Defeater. V ten moment už je Futurum plné a pod Matthewem se vytváří regulérní kotel, zahrají téměř celý debut Relief. Jejich zvuk výborně ozvlášťnuje večer a po moshcoru od World Eater je to jako pohlazení po duši. Řvané sloky střídají tišší pasáže s vybrnkávanou melodií, žádné roznožky a piruetky, jen Matthew si vyzpívává srdce.

Po deváté nastupují Bane ze staré školy. Loni jim vyšla téměř po deseti letech deska Don't Wait Up, kterou se rozhodli uzavřít činnost skupiny, ten večer to byla jedna z posledních možností vidět je naživo. Aaron Bedard je směs Micka Jaggera a Briana Johnsona, a když na vás tenhle chlap z pódia štěká, je to zážitek. Old school punk se vším všudy a bez pentliček. Aaron chodí po pódiu jako whatever, Zach Jordan vedle něj se může do mikrofónu uřvat. "You can't not be sweaty at punk concert," poučuje Aaron. Tak to vypadá, když přijede kus punkové historie do Prahy.

Hlavní aktéři večera si dávají na čas, ale když se pak zjeví Andrew, vše je zapomenuto a do publika letí první kelímek s pivem. Půlku pódia zabere jen on a Jeremy s kytarou, zbytek kapely se mačká na straně. Set sice načíná stará Talk Is Cheap, ale hned dochází na Wasted Arrows, při které se podlaha stane kluzištěm. Při třetí Do Yourself a Favor lapáme v kotli po dechu, jako bychom už cvičili půl hodiny. Z pódia se skáče jak na běžícím pásu, střídají se staré a nové songy. G.M. Vincent & I, The Concept Says, False Idol Falls. I Depend, I Control obsahuje podle Andyho nejtěžší breakdown, který kdy napsali, což moshpit odměňuje ostrými lokty do všech stran. Ve Futuru je sto stupňů. Comeback Kid se nešetří, Should Know Better a Wake The Dead nás posílají konečně do hajan. Na největší hitovku Because of All se nedostalo a překvapivě se ani nepřidává, kapela chvílí kouká ze schodů a pak odchází. Ale cardio super.

Info

Comeback Kid + Bane + Trey the Ruler + My Iron Lung + World Eater
7. 5. 2015 Futurum Music Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace