Tomáš Slina | Články / Reporty | 11.02.2018
Smrdí to tady blitkama nebo se mi to zdá? To nejsou blitky, to bude ta rozbrušovačka ze včerejška. O místním odéru, smradu a Paprscích přemítáme v nekonečné frontě na drink, pražská ty vole kavárna se za intelektuálním výkvětem Západních Čech táhne jak smrad, klidně až do kláštera. Není tu k hnutí. Skrz dveře slyším Sisiho, jak vítá nadšený dav, tělem proběhne nervový tik, sakra, tohle tu už dlouho nebylo. Podladěné kytary, country, řev. BLUES! Z fleku do Šumperka. Kde se to v nich vzalo? Smrdím taky.
„Tahle je pro naše nejvěrnější fanoušky. Sou dva. Ještě jsme ji nikdy nehráli, budou čumět.“ Sisi je zjevně ve formě – poetika s politikou v rovnováze, někdy táhne s kapelou, jindy zabere čelně proti. Tak jak to máme rádi. Je to hnusný, zpocený a sprostý, boogie se potkává s androšem, tohle by se Magorovi líbilo, bleskne mi hlavou, těžko říct proč. Jedna kytara přísahá na garáž, druhá jede flojdy, chvíli se držíte za hlavu, jak je to nahlas, pak najednou přichází ztišení, do kterého se najednou surově ozve „když seš blbej, tak seš blbej“. To bolí. Sorry, Edith, dneska beze mě, vím už v půlce setu hochů od řeky. Takovýhle kapely by neměli začínat. Možná ani hrát.
„Podívej, před chvílí hrál beglajt na cigar box a teď si bere Straťáka, slyšíš ten rozdíl?“ Dva rozumbradové, samozřejmě přímo za mnou. Na pódiu se potí krev a kapou sliny, tyhle teoretici rozebírají stupnice. Kokoti. Majestátní Ostrovy balí nervy do šmirglpapíru – spiklenecký rytmus, rumba koule a nihilismus. Sexy? Asi jako bouračka. Esa, Esqmeg, Climatizado. Štěstí! Fuj.
Povodí Ohře + Edith
9. 2. 2018 Kaštan, Praha
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
