Když si K. H. Mácha v hrobě notuje (Insania)

Brněnské uskupení Insania, které na scéně působí už od roku 1987, odstartovalo koncertní rok speciálním vystoupením v pražské Akropoli a účast byla velká. Dva dny před akcí kapela ohlásila vyprodáno a pořadatelé se rozhodli otevřít i většinou nepřístupný balkon.

Úvodní minuty byly poněkud rozpačité, už po první písni se publikum dožadovalo zesílení zvuku. Ten se naštěstí srovnal ve druhé Píšu ti švabachem a pogovat se začalo při čtvrté Haka starýho Nicka, to si ti v klidu mohli více všímat technické hry skupiny. Hrabání metalové basy, hluboké syntezátorové party a tvrdé, rytmické bicí. Z celého balíčku vyčníval frontman Poly, jehož téměř rapový výkon, společně s ostrou a přesnou hrou na kytaru, byl vynikající.

Koncert avizovaný jako průřez tvorbou mohli do jisté míry ovlivnit fanoušci hlasováním ve facebookové anketě. Z lineupu ale bylo znát, že se skupina nechce vydávat hluboko do minulosti a hrála především osvědčené hity z posledních třech alb. Zaznělo tak jen několik málo skladeb z prvního desetiletí nového milénia a pár z devadesátek. Insania připomínala dobře promazaný, rozpálený stroj, do kterého se s každou písní přilévá více oleje. Mezi těmi rychlými vyniknul pomalejší, čtyřminutový opus Celestýna si pořídila otlučenej revolver, v němž dobře fungují doprovodné vokály a syntezátory posouvají zvuk o level výš. Crust-punkový Máj z alba Virtu-Ritual nás svou řezavou heavymetalovou melodií vrátil do experimentální fáze Insanie na konci devadesátých let a přídavek v podobě nové verze U.R. DEAD (1994) potěšil všechny, kteří kapelu sledují od jejích začátků.

Unikátní byl koncert také díky speciální videoprojekci, kterou vytvořil VJ Fra Zae. Koláže k nejnovější desce GRRRotesky, které se inspiruje americkými gangsterkami z 20. let, měly silný nádech steampunku. Místy byla světelná show natolik zdařilá, že Poly opravdu vypadal jako militantní kněz, který svým obligátním oslovením „bratři a sestry“ obrací obecenstvo na svou stranu víry. Hudebně to podpořil singl Ať kypí žluč, ve kterém varhanní podkres umocňuje kostelní atmosféru. Blackmetalový nádech byl vyvažován cynickým, dobře míněným humorem, který se prolíná napříč texty.

Insania nikdy nezapadala do jednolitého žánrového balíčku. První nahrávky z konce osmdesátých let, které byly zpívané výlučně anglicky, se vymykaly všemu, co do té doby tuzemská rocková scéna zažila. Když Poly v písni Sfoukni za mě svíci zpíval: "Můžu říct co bych rád? Řekl jsem to už tisíckrát. Má to ještě smysl nebo ne? Všechno už bylo řečené," publikum jeho pochybnosti neakceptovalo a sálem proudila vlna sjednocené, syrové energie. Neustálé vstřebávání nových hudebních směrů zapříčinilo, že evoluce kapely se za téměř čtyřicet let existence nezastavila a crossover Insanie stále patří k nejzajímavějším úkazům na hudební scéně.