Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 16.10.2013
Před koncertem byly dohady, kdo komu bude předkapelou. Russian Circles jsou asi známější, a tak i z logistických důvodů bylo lepší a logičtější, když koncert začala Chelsea Wolfe.
Během hypnoticky opalizujícího vystoupení střídala dva mikrofony, elektrickou i akustickou kytaru (obě pochopitelně černé), skladby z aktuálního alba Pain Is Beauty prokládala staršími kousky. Líčením i nasvícením vyvolávala dojem, že i její oční bělma jsou černá, a kdyby jí z očí začala téct krev, ani by mě to nepřekvapilo. Ke konci setu na chvíli opustila pódium a nechala instrumentálně vyniknout kapelu, pak ještě společně zahráli dva kousky, aby přídavek zahájila sama s akustickou kytarou, a pak naposledy zahráli dohromady.
Po nedlouhé přestávce vynucené drobnou úpravou pódia nastoupili Russian Circles. Vzhledem k délce skladeb nebyl setlist příliš dlouhý, začali 309, plynule přešli na Harper Lewis, zazněl i Mládek a Deficit. Na konci setu přišla na pódium Chelsea Wolfe a společně spustili Memorial, první zpívanou skladbu Russian Circles. Po krátké “podkreslové” mezihře zahráli jako přídavek Youngblood a to bylo vše. Na nové desce trošku přitvrdili, ale ponechali si vlastní zvukovou i hudební tvář, zároveň jdou více do hloubky. Skladby jsou propracovanější, což předvedli i naživo, takže už ne post-rock, ale inteligentní instrumentální metal s prvky minimalismu.
Potěšila délka více než hodinových setů, pochválím i bohatý “stánek se suvenýry”, to už se dneska moc nevidí. Asi deset druhů triček, mikiny, odznaky, nášivky, plakáty a grafické listy a především nosiče: Memorial (oficiálně vyjde až 29. října) na CD i vinylu, starší tituly na kompaktu, podobně i Chelsea Wolfe. Nakupoval jsem.
Russian Circles (usa) + Chelsea Wolfe (usa)
12. 10. 2013, MeetFactory, Praha
foto © Kryštof Havlice
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.