Ivana Sváčková | Články / Reporty | 20.03.2016
Ručička seismografu kmitá, měříme desátý stupeň Richterovy škály. Epicentrum – Kabinet Múz v Brně. Slovo dne – noise. Itch My Ha Ha Ha přibíhá do cílové rovinky, čtvrtek přinesl debatu s šéfem londýnského labelu Mute Danielem Millerem, poté hlasité počínání kapel Vritti a OvO a pátek byl jako třešnička na dortu – Fléda představila již zmiňovaného Millera, Fiordmoss, HuJo a britské Cabaret Voltaire.
Příjemně zaplněným prostorem pulsuje digitálně-analogový souboj bratislavských Vritti. Novinkový projekt slovenských performerů Petera Kerekese a Slava Krekoviče jako nahodilý dronový guláš, vařený od oka a s velkým množstvím chilli. Ačkoli se snažím při popisu hudby omezovat přirovnání na přijatelné množství, v případě ryze improvizovaného setu Vritti si nemůžu pomoct – jako stovky rozehraných křišťálových lustrů, zrychlený záběr na mraveniště nebo zrnitá obrazovky televize. Absolutní hluková anarchie. Pedantsky se pokouším rozšifrovat nějaký řád, nějakou vnitřní strukturu, která je v záplavě zacyklených úderů zapsaná – je to ale spletité jako katakomby ve vlastní hlavě. Na pódiu se čaruje, chlapci si v naprosté koncentraci instinktivně vyhrnují rukávy, aby si je od toho krveprolití nezašpinili. Výrazně vrstvené tóny prosakují stěnami, překrývají se a vytlačují ty předchozí. Boj se blíží ke konci, výsledek nerozhodný, jen ty jsi z Vritti trochu v řiti.
OvO taky nepřišli vyprávět pohádky na dobrou noc. Co Nadja v únoru započali, italské psychedelické duo hřmotněji dokončilo. Po minutě je jasné, že kytary jsou mému srdci bližší než syntezátory – v případě OvO si představte ten nejvrzavější kytarový tón, skoro jako když brzdí vlak. Bicí Bruna Dorella se v rámci songu pohybují bezpečně, o výkyvy se stará zpěv Stefanie Pedretti. Kdyby měl poltergeist hlas, je to tento, vytažený až z podpatku Itálie. Lidem se to líbí, tanečky à la zombie a spokojené zavřené oči. Tedy až se nasytíte pohledu na stage - dredy až na zem, rajcovní podvazek čouhající z rozparku šatů, černá, bílá, červená a čáry přes obličej. Gradace těžko spočítat, má to šťávu a drive. Žádné polotovary, ale pěkně na drť. Prokazatelná živočišnost.
Itch My Ha Ha Ha: Vritti (sk), OvO (it)
17. 3. 2016, Kabinet Múz, Brno
foto © vrbaak
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.