Články / Reporty

Když ti ještě hodinu po odchodu píská v uších (Vritti, Ovo)

Když ti ještě hodinu po odchodu píská v uších (Vritti, Ovo)

Ivana Sváčková | Články / Reporty | 20.03.2016

Ručička seismografu kmitá, měříme desátý stupeň Richterovy škály. Epicentrum – Kabinet Múz v Brně. Slovo dne – noise. Itch My Ha Ha Ha přibíhá do cílové rovinky, čtvrtek přinesl debatu s šéfem londýnského labelu Mute Danielem Millerem, poté hlasité počínání kapel Vritti a OvO a pátek byl jako třešnička na dortu – Fléda představila již zmiňovaného Millera, Fiordmoss, HuJo a britské Cabaret Voltaire.

Příjemně zaplněným prostorem pulsuje digitálně-analogový souboj bratislavských Vritti. Novinkový projekt slovenských performerů Petera Kerekese a Slava Krekoviče jako nahodilý dronový guláš, vařený od oka a s velkým množstvím chilli. Ačkoli se snažím při popisu hudby omezovat přirovnání na přijatelné množství, v případě ryze improvizovaného setu Vritti si nemůžu pomoct – jako stovky rozehraných křišťálových lustrů, zrychlený záběr na mraveniště nebo zrnitá obrazovky televize. Absolutní hluková anarchie. Pedantsky se pokouším rozšifrovat nějaký řád, nějakou vnitřní strukturu, která je v záplavě zacyklených úderů zapsaná – je to ale spletité jako katakomby ve vlastní hlavě. Na pódiu se čaruje, chlapci si v naprosté koncentraci instinktivně vyhrnují rukávy, aby si je od toho krveprolití nezašpinili. Výrazně vrstvené tóny prosakují stěnami, překrývají se a vytlačují ty předchozí. Boj se blíží ke konci, výsledek nerozhodný, jen ty jsi z Vritti trochu v řiti.

OvO taky nepřišli vyprávět pohádky na dobrou noc. Co Nadja v únoru započali, italské psychedelické duo hřmotněji dokončilo. Po minutě je jasné, že kytary jsou mému srdci bližší než syntezátory – v případě OvO si představte ten nejvrzavější kytarový tón, skoro jako když brzdí vlak. Bicí Bruna Dorella se v rámci songu pohybují bezpečně, o výkyvy se stará zpěv Stefanie Pedretti. Kdyby měl poltergeist hlas, je to tento, vytažený až z podpatku Itálie. Lidem se to líbí, tanečky à la zombie a spokojené zavřené oči. Tedy až se nasytíte pohledu na stage - dredy až na zem, rajcovní podvazek čouhající z rozparku šatů, černá, bílá, červená a čáry přes obličej. Gradace těžko spočítat, má to šťávu a drive. Žádné polotovary, ale pěkně na drť. Prokazatelná živočišnost.

Info

Itch My Ha Ha Ha: Vritti (sk), OvO (it)
17. 3. 2016, Kabinet Múz, Brno

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace