Akana | Články / Reporty | 26.05.2016
Pro koncert finského akordeonového šamana Kimma Pohjonena zvolili v Arše sedací variantu a byl to správný krok. Ačkoli to se mnou nejednou v jeho průběhu pořádně šilo, jemné dynamické nuance, proměny nálad a v neposlední řadě fantasticky vyladěný světelný doprovod se daly z pohodlí sedačky vychutnat lépe než z houfu (vždycky většinou vyšších) návštěvníků.
Kimmo se do Archy vrátil po šestnácti letech představit loňskou desku Sensitive Skin, na jeho poměry velmi přístupnou, snad až zbytečně uhlazenou nahrávku, jejíž obsah ten večer dostal podstatně zemitější, skutečně uhrančivou podobu. Místo množství studiových muzikantů, kteří se na albu podíleli, přijely severského experimentátora doprovodit pouze dvě jeho dcery, Inka a Saana, trojčlenný posaz ale k barvitému vyznění bohatě stačil. Inka obsluhovala laptop a zvukově výrazně modulovanou kytaru, Saana bicí a obě pak doprovázely většinu skladeb bezeslovnými éterickými vokály, stejně jako na studiovce. Dá se spekulovat o tom, zda by nějací protřelí profesionálové pozvedli koncert na vyšší instrumentální úroveň, ale podle mého Inka i Saana tátovu běsnícímu akordeonu s přehledem stačily, rodinný soulad byl zjevný a kromě toho se na ně hezky koukalo.
Díky zapojení bicí soupravy a zvolenému repertoáru mělo vystoupení rockovější tah než třeba Pohjonenova spolupráce s Kronos Quartetem v projektu Uniko, přesto netrpělo jednorozměrností. Už jen se svým akordeonem dokáže Pohjonen postihnout neuvěřitelně širokou škálu poloh a je schopen utáhnout desku i koncert jako strhující sólista. Inka a Saana k jeho hře přidávaly další barvy a akcenty, v jednu chvíli s ním rozehrály rovnocenný improvizační trialog, ale to, co publikum hypnotizovalo nejvíc, bylo stejně Kimmovo nepřehlédnutelné charisma a jeho ďábelsky mnohotvárný nástroj.
fotogalerii z koncertu zhlédněte zde
Temné burácení zavádělo posluchače v rytmických vírech až někam k branám podsvětní Tuonely, aby je vzápětí až oldfieldovsky vznosná skladba Sulo vyzdvihla k nebesům. Folklórní melodické ozvěny evokující přírodní krásy Skandinávie přirozeně vplouvaly do avantgardních divočin, lyrických zátiší i hravých pohlazení (závěrečný přídavek Anemone). Kimmo připomínající v dlouhé suknici mýtického kováře z Kalevaly co chvíli vstával a efektními tanečky ještě stupňoval pohanské dusno v sále. Skladby často vplývaly jedna do druhé a o příkladně pozorném publiku svědčilo to, že se téměř nikdy nedalo strhnout k potlesku v nesprávnou chvíli. Dvojnásobné přivolání rodinného tria zpět na pódium bylo samozřejmostí, méně už okamžitý přesun Pohjonenových ke stolku s merchem, kde vzápětí s úsměvem podepisovali cédéčka.
Akordeon je ve Finsku už mnoho desetiletí nesmírně populární a ani dnes není jen nostalgickou připomínkou tanečních zábav, jak dokazují světově uznávaní umělci Maria Kalaniemi nebo Johanna Juhola. Pohjonenův přístup je formálně nejodvážnější, nikoli ovšem intelektuálně přetížený. Bouře emocí, které na konci rezonovaly sálem, svědčí o opaku.
Kimmo Pohjonen (fin)
23. 5. 2016 Divadlo Archa
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.