Články / Reporty

Kimmo Pohjonen: Z Tuonely do nebe a zpět

Kimmo Pohjonen: Z Tuonely do nebe a zpět

Akana | Články / Reporty | 26.05.2016

Pro koncert finského akordeonového šamana Kimma Pohjonena zvolili v Arše sedací variantu a byl to správný krok. Ačkoli to se mnou nejednou v jeho průběhu pořádně šilo, jemné dynamické nuance, proměny nálad a v neposlední řadě fantasticky vyladěný světelný doprovod se daly z pohodlí sedačky vychutnat lépe než z houfu (vždycky většinou vyšších) návštěvníků.

Kimmo se do Archy vrátil po šestnácti letech představit loňskou desku Sensitive Skin, na jeho poměry velmi přístupnou, snad až zbytečně uhlazenou nahrávku, jejíž obsah ten večer dostal podstatně zemitější, skutečně uhrančivou podobu. Místo množství studiových muzikantů, kteří se na albu podíleli, přijely severského experimentátora doprovodit pouze dvě jeho dcery, Inka a Saana, trojčlenný posaz ale k barvitému vyznění bohatě stačil. Inka obsluhovala laptop a zvukově výrazně modulovanou kytaru, Saana bicí a obě pak doprovázely většinu skladeb bezeslovnými éterickými vokály, stejně jako na studiovce. Dá se spekulovat o tom, zda by nějací protřelí profesionálové pozvedli koncert na vyšší instrumentální úroveň, ale podle mého Inka i Saana tátovu běsnícímu akordeonu s přehledem stačily, rodinný soulad byl zjevný a kromě toho se na ně hezky koukalo.

Díky zapojení bicí soupravy a zvolenému repertoáru mělo vystoupení rockovější tah než třeba Pohjonenova spolupráce s Kronos Quartetem v projektu Uniko, přesto netrpělo jednorozměrností. Už jen se svým akordeonem dokáže Pohjonen postihnout neuvěřitelně širokou škálu poloh a je schopen utáhnout desku i koncert jako strhující sólista. Inka a Saana k jeho hře přidávaly další barvy a akcenty, v jednu chvíli s ním rozehrály rovnocenný improvizační trialog, ale to, co publikum hypnotizovalo nejvíc, bylo stejně Kimmovo nepřehlédnutelné charisma a jeho ďábelsky mnohotvárný nástroj.

fotogalerii z koncertu zhlédněte zde

Temné burácení zavádělo posluchače v rytmických vírech až někam k branám podsvětní Tuonely, aby je vzápětí až oldfieldovsky vznosná skladba Sulo vyzdvihla k nebesům. Folklórní melodické ozvěny evokující přírodní krásy Skandinávie přirozeně vplouvaly do avantgardních divočin, lyrických zátiší i hravých pohlazení (závěrečný přídavek Anemone). Kimmo připomínající v dlouhé suknici mýtického kováře z Kalevaly co chvíli vstával a efektními tanečky ještě stupňoval pohanské dusno v sále. Skladby často vplývaly jedna do druhé a o příkladně pozorném publiku svědčilo to, že se téměř nikdy nedalo strhnout k potlesku v nesprávnou chvíli. Dvojnásobné přivolání rodinného tria zpět na pódium bylo samozřejmostí, méně už okamžitý přesun Pohjonenových ke stolku s merchem, kde vzápětí s úsměvem podepisovali cédéčka.

Akordeon je ve Finsku už mnoho desetiletí nesmírně populární a ani dnes není jen nostalgickou připomínkou tanečních zábav, jak dokazují světově uznávaní umělci Maria Kalaniemi nebo Johanna Juhola. Pohjonenův přístup je formálně nejodvážnější, nikoli ovšem intelektuálně přetížený. Bouře emocí, které na konci rezonovaly sálem, svědčí o opaku.

Info

Kimmo Pohjonen (fin)
23. 5. 2016 Divadlo Archa

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace