Zdeněk Němec | Články / Reporty | 26.03.2018
Staromilcovo srdce zaplesalo, když Tata Bojs loni na podzim pozvali Kláru Nemravovou a Marka Doubravu na společné koncerty věnované přelomovému albu Futuretro. Natřískané Sono, světelný park s obřím zářícím písmenem „F” a LED panelem, staré pecky. Jak tomu konkurovat? Šestý ročník Dagmar Music Festu, jehož kompletní zisk putuje na kulturní, sportovní a poznávací aktivity dětí z Dětského domova Dagmar, přivezl do Brna znovu Tata Bojs, ovšem do podstatně komornějšího Kabinetu múz. Bubeník a zpěvák Milan Cais neusedl za nástroj, ale na „úspornou” bicí sestavu hrál vestoje, Mardoša jako vždy tancoval s baskytarou na krku a Vladimír Bár s Jiřím Hradilem jistili sestavu po stranách nezvykle malé scény. Snížená kapacita pro 250 fanoušků byla znatelná a prostor pro tanec pod pódiem byl luxusní.
Zprvu nefungující a později splašený kouřostroj podněcuje rozbor teorie o neexistenci duše, kterou Jiří Hradil končí slovy, že jde o „bezduché kecy”. A protože to není nacvičený koncert s hostujícími muzikanty, jako v případě přehrávání Futuretra, hudebníci mají prostor pro blbosti, komunikaci s publikem a improvizaci. Bublajs prohazuje písničky z připraveného setlistu, mění příběh písně Ztraceni v překladu a záměrně zmatený Mardoša zpívá během Attention aux hommes! úryvek Pěšáků. Jasně že se některé fóry opakují.
Hypnotická verze Black Moving Object v dokonale extatickém finále strhává dav. Uvolněná energie Biorytmů pohlcuje dav. Nářez. Na druhou stranu Mardošovo pojetí skladby Kamarádky je přesně tím milým a kouzelným okamžikem, kvůli kterému mají fanoušci tyhle kluky rádi. Kamarádka Nina - Výbušnina! Přídavek odpaluje raperské duo Cais a Vladimír Bí Ej Ár, který diktuje líp než Vladimír „Pětsetkolikchcete”, a ječící fanynky jsou zaslouženou odměnou. Ječí taky chlapi a závěrečná tancovačka Růžová armáda bez úvodního samplu je další povedený fór. Úder - dlouhé ticho - úder - dlouhé ticho. Všichni ví, co se děje, a parket se mění v regulérní diskotéku. Gay Disco And Go!
Tata Bojs se nestali ceněnou tuzemskou pop-kapelou přes noc a děkovačka připomínající hvězdy, které právě dohrály koncert pro vyprodanou O2 Arenu, to jen potvrdila. Propojení publika s kluky z Hanspaulky bylo v malém prostoru Kabinetu mimořádně intenzivní.
Tata Bojs
22. 3. 2018 Kabinet Múz, Brno
Foto © Sebastian Vošvrda
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.