La femme fatale et l'homme perdu (Billow, Pandoo)

Nebýt ve stejnou dobu vydávaných desek, možná by se tyhle dva projekty na jednom pódiu jen tak nepotkaly. Jejich společný koncert byl součástí miniturné na ose Praha-Brno, na kterém se křtily debuty Maps (Billow) a Multitudes (Pandoo) - dvě alba, která představují dva střípky z pestrobarevné mozaiky současné tuzemské alternativní hudby. Zatímco lo-fi pop Billow vychází především z kytarové alternativy amerického střihu, Pandoo je typickým představitelem postmoderní, plus minus elektronické hudby, která stojí rozkročená nad jasně definovatelnými žánry.

Billow jsou zkušenějšími z obou headlinerů pražského křtu. Jádro kapely si můžete pamatovat z dvojice Strangers in the City, jejíž mix alt-folku a dream popu jí ve své době vynesl velmi slušné renomé. O Billow platí, že jsou to v zásadě Strangers in the City doplněni do celokapelového rozměru. Plnější zvuk se zdá lépe kontrastovat se zasněným vokálem Lenky Slovákové, který je hlavní devizou skupiny. A nejen on - v civilu plaše působící Slováková se na pódiu mění v pravou femme fatale.

Její projev má v sobě smyslnost toho druhu, který stylově spřízněným Kalle dodává Veronika Buriánková. Není v něm ani stopa lascivnosti, spíš jde o radost ze sledování někoho, kdo se pro roli frontwoman narodil a dokáže se v ní pohybovat s jistotou a zřejmě i velkým potěšením. Podobné potěšení ostatně sálá z celé kapely. Potěšení ze společného hraní a z onoho vytváření něčeho z ničeho, které odlišuje dobré kapely od špatných a průměrných.

V porovnání s Billow je Pandoo teprve na začátku hledání svého hudebního výrazu. Debut v Paříži žijícího Jana Hrubého působí dojmem, že toho má hodně na srdci, není si ale stoprocentně jistý, jak to dostat do své tvorby. Na albu je pouhých šest tracků, kvůli zmíněnému myšlenkovému přetlaku se ale zdá, jako by jich tam bylo mnohem víc, přičemž často hrají ve stejnou chvíli. Občas se mu podaří hudební nápady jakž takž pochytat a uspořádat do lákavě znějícího celku, častěji však jeho tvorba zní jako záznam toho, co se stane, když necháte dítě přes noc v obchodě s hudebními nástroji.

fotogalerie z koncertu tu a tady

Během obou křtů se Hrubý věnoval výhradně elektronice. Kromě něj pódium opanovala dvojice studentů HAMU, konkrétně houslista Jan Pěruška ml. a cellista Vilém Petras. Přítomnost obou klasicky vzdělaných hudebníků (Petras se podílel už na desce Multitudes) naznačovala ambice, jaké Hrubý se svým projektem má. Nelze se ale zbavit dojmu, že dokud si houslové party obstarával sám, byla živá složka hudby Pandoo ve větším souladu s její stylovou rozháraností. Jako kdyby oním vkročením do světa profesionálních muzikantů přeskočil Hrubý několik vývojových stádií, které měl ještě před sebou.

Velkou poklonu je třeba vyseknout Tomáši Havlenovi, který celý večer zvučil a postaral se o to, aby z obou účinkujících dostal to nejlepší. Osobně byl pro mě vedle zpěvačky Billow největší hvězdou celého dvojkoncertu. Další položkou v nekonečném seriálu akcí pod hlavičkou Full Moon Forum je dvojice koncertů Nauzea Orchestra (opět v Praze a Brně). Pokud i na ně dorazí tolik lidí, kolik přišlo v Praze na Billow s Pandoo, není na tom tuzemská alternativní scéna vůbec špatně!