La Morte Rossa Trionfante (Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy)

Říkal jsem vám, že pokud se neprozradíme, pojede dál. Nehledá nás. Drazí přátelé, opona se opět zvedá a my máme celé jeviště zas jen pro sebe.

Co je to zlo? Je to manžel, který se vrátí z války za svou ženou a každý večer z ní pomalu vysává krev? Je to muž vychovávaný v pokřivené víře, který ve jménu Krista dere z dětí kůži, dokud se nepřiznají k čarodějnictví? Nebo žena využívající ďábla pro vlastní prospěch? Scenáristé Mike Mignola a Christopher Golden pátrají v temnotách a znovu oprašují prastarý strach z upírů. Hlavní postava Lord Henry Baltimore prochází Evropou zdecimovanou první světovou válkou na své cestě za pomstou, aby našel toho, který vyvraždil jeho rodinu a milovanou ženu proměnil v neživou.

Mám důvod domnívat se, že Haigus míří do Bělehradu, a to byl také cíl mé cesty, než se mi… tahle obludnost vylíhla přímo na palubě letadla.

Třetí díl série Baltimore nazvaný Tajemný poutník a další příběhy funguje mnohem lépe v krátkých povídkách než v delších příbězích. Úderné pointy a děsivé nestvůry jsou rozmanitější a dobře dokreslují trouchnivějící zemi po světové válce. Sám Baltimore v některých příbězích ani nefiguruje jako hlavní postava, je spíše jejich spojnicí, hrozbou pro ostatní protagonisty. Mignolův talent k vytváření zmodernizovaných archetypů nabízí nevídané možnosti, co se směřování příběhu týče, a právě tyto odbočky (podobně jako v Hellboyovi) dodávají postavám potřebný esprit. Hlavní hrdina se charakterově neposouvá, ale probíhající události mění čtenářův náhled na něj. Povídky v Tajemném poutníkovi se soustředí více na obyčejné lidi nebo druhou stranu barikády a prokreslují záporné postavy. Krátké příběhy také dovolují absurdní, takřka surreálné scény dovést až k mrazivému vyústění.

Strýček Filip říká, že upíři na slunci shoří, protože slunce očišťuje, ale někteří z těch našich nehoří. Sám jsi to říkal. Jak si můžeme být jistí, že jsou zlí?

Tradičně kvalitní kresba Bena Steinbecka nabízí nejrůznější příšery, od obrovských zmutovaných krabů či pavouků přes upíří hybridy až tlustému červu s tesáky ostrými jak břitva, zatímco Mignola znovu pracoval pouze na obálkách. Tajemný poutník je zatím nejlepší knihou série – sbírka silných povídek přináší nejen dostatek invence, ale i procítěnost, která prvním dvěma dílům chyběla. Je překvapivé, že se nám jí dostává od upíra toužícího po lásce nebo od fanatického inkvizitora. Zlo zůstává zlem – to ale neznamená, že rovněž netrpí.